Koledu, nebo něco provedu, veselí se děti oblečené v bizarních kostýmech na prahu domu, natahují ruce s košíkem nebo pytlem a čekají, až do něj spadne nějaká sladkost. Jakmile dostanou, pro co přišly, slušně poděkují (anebo taky ne), a odběhnou k domu naproti, pyšnící se výzdobou evokující zaprášenou kryptu s vydlabanými dýněmi na prahu a netopýry zavěšenými na okapech…
Halloween (vzniklé ze slovního spojení All Hallows´ Eve) však zdaleka není jen o koledování a dlabání dýní. Jde o náboženský a kulturní svátek, mající dlouhou, ba dokonce předkřesťanskou tradici, který se dříve těšil velké důležitosti. Pojí se s ním mnoho zvyků, které kvůli tomu, že u nás nejde o původní svátek, mnozí ani neznají, přičemž jeho původní hodnota se s komercionalizací postupně vytrácí, a celkově vzato se tak smrskává do několika mála tradičních aktů, jako je právě ono slavné dlabání dýní, a to aniž by si tito ‚dlabatelé‘ uvědomovali, co a proč to vlastně dělají. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale určitě není na škodu znát původní podstatu Halloweenu. Každý si tento den může užít podle svého, ovšem třeba si ho při základních znalostech o jeho původu užije o to víc.
Takže, než se pustíte do dlabání a vyberete si film na večer, pročtěte si, co vlastně tento svátek opravdu znamená, inspirujte se příhodnými halloween obrázky s přáním či kuriózními dýňovými strašáky, a nakonec si vyberte z pár filmů, které se hodí k sychravému počasí za okny.
Malá rada: koledování v našich končinách zatím nepřipadá v úvahu. Pokud se přesto rozhodnete to zkusit, ale soused vás nějakou tou cukrovinkou obohatit odmítne, rozhodně mu na dveře nepatlejte zubní pastu, ani mu nemalujte křídou na auto.
Tradice stará jako sama civilizace
…ale to je přeci jen řečeno s nadsázkou. O původu Halloweenu se historikové přou už dlouhá léta, nicméně nejpravděpodobnější tezí je, že s ním přišli Keltové. Na Halloween takový, jaký jej známe, měl totiž největší vliv starý keltský svátek Samhain.
Samhain se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu a představoval přechod mezi dvěma hlavními ročními periodami – létem a zimou. Pro Kelty tento čas znamenal hlavně dvě věci: začátek nového roku a dobu, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. To už v souvislosti s Halloweenem zní povědomě, že ano. V tento den údajně mohli mrtví navštívit náš svět a živí zase mohli zavítat do podsvětí. Obě návštěvy však musely proběhnout do svítání, protože jinak by mrtvý mohl uvíznout ve světě živých a pozbyl by záhrobního klidu až do dalšího Samhainu, kdy se brány do světa mrtvých opět otevírají, a živý mohl už nadobro skončit v podsvětí mezi mrtvými.
V prvním století našeho letopočtu keltská území dobyli Římané, což mělo vliv i na zdejší tradice. Keltské a římské zvyky se prolnuly a k běžné představě Samhainu coby posledního dne v roce a setření hranic mezi živými a mrtvými, se začal slavit i konec úrody. Tím se k symbolům Samhainu přidalo i obilí a ovoce. Původní i přenesené aspekty pak postupem času vyústily v mnoho tradičních podob a konkrétních činností, z nichž některé se malinko poupravené zachovaly dodnes.
Zvyky prováděné o Samhainu
Dříve se lidé spoléhali převážně na vlastní úrodu a hospodářství. Zásoby krmiva však byly omezené, proto bylo nutné na konci roku; po období světla, tepla a hojnosti, chov dobytka zredukovat na základní stádo – zachovaly se nejlepší samice a samci, s předpoklady pro zdravý chov v příštím roce. Proto v čase Samhainu probíhaly velké hody – konzervace masa se prováděla pouze sušením a uzením. S tím se pojily nemalé obavy. Bylo zapotřebí obětovat bohům, aby si lidé u nich zaručili přízeň. A tedy aby se na jaře vrátilo slunce, aby se lidé jara dožili, nebyl hladomor a bylo přes zimu co jíst. Paradoxně kvůli tomu padl nejmladší či nejstarší kus ze stáda.
Samhain bylo obdobím oslav a hodování, ovšem taky byl plný obav a povinností.
Zároveň se vzpomínalo na zesnulé. Jak už bylo řečeno, o Samhainu se otevřely brány do světa mrtvých. Lidé kvůli tomu u svého obydlí zapalovali ohníčky, o něco později svíčky, aby mrtví příbuzní ke své rodině bez problémů našli cestu – a taky aby se trochu zahřáli. Po setmění se dala svíčka ve vydlabané řepě za okno a k večeři se na stůl prostřelo o jeden talíř navíc. Očekávalo se, že mrtvý příbuzný přijde a povečeří s rodinou tak, jako to dělával za svého života.
Venku se však nemuseli potulovat jen zesnulí, ale i zlé mocnosti z podsvětí. Proto se o Samhainu večer ven zpravidla nevycházelo. Vydlabaná řepa se svíčkou za oknem měla vyřezanou ohavnou tvář, jejíž grimasa měla tyto zlé duchy od návštěvy odradit. Z téhož důvodu se lidé preventivně oblékali do starých hadrů a malovali si obličeje.
Za Samhainu nebo následujících pěti nocí se také spalovaly figuríny z hadrů a slámy. Ty symbolizovaly vše špatné, co se během roku přihodilo a čeho bylo třeba se rituálně pomocí plamenů zbavit. Lidé pak do nového roku vstupovali očištění od potenciální smůly.
Opakem svátku Samhain byl Beltain. Ten oslavoval příchod jara a všeho, co jaro přináší, přičemž i během Beltainu se zapalovali ohně. Mezi oběma svátky je odstup přesně půl roku.
Dušičky
Církvi se tento původně pohanský svátek nikdy nepodařilo zcela vymýtit, a tak jej zaintonovala do svého Svátku zesnulých, lidově Dušiček, který připadá na 2. listopadu. Jde o den, kdy se církev modlí za duše v očistci.
1. listopadu je Svátek Všech svatých, neboli vzpomínková slavnost zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. V předvečer Dušiček duše mrtvých vystupují z očistce, aby si alespoň jednou za rok odpočinuli od pykání za své hříchy, s čímž souvisí i několik pověrečných praktik; průvody na hřbitovy, navštěvování hrobů zesnulých, zdobení hrobů květinami a věnci, zapalování svíčky a tichá modlitba za spásu duše zemřelého. Lidé také kropili hroby mlékem, neboť mléko prý pomáhalo k ochlazení duší. Také se věřilo, že déšť symbolizuje slzy nebožtíků, oplakávající své hříchy.
Kdysi existovala užší spojitost mezi anglosaským Halloweenem a českými tradicemi: v Podkrkonoší byly dříve k vidění průvody děsivých masek, k nimž se připojovali i dospělí.
Dále podle lidové pověry měli o dušičkové půlnoci duchové bohoslužbu, při nichž je pro vlastní bezpečí živí lidé nesměli rušit. Pokud tak učinili, sami mohli skončit mezi mrtvými. Dalo by se tedy říci, že starodávný Samhain i dušičky mají stejný účel, a jím je uctění mrtvých.
Co je Halloween v USA
V Americe se Halloween těší velké oblíbenosti, obzvláště proto, že se z něj dnes stala převážně zábava. Halloween je stejně jako dříve plný symbolů. Nejznámější z nich je vydlabaná dýně, známá jako jack-o´-lantern, která nahradila původní keltskou řepu, protože se lépe vydlabává. Typické jsou i masky a kostýmy, opět vycházející z původního přesvědčení, že jimi lidé zmatou či odstraší zlé duchy. Američané se začali převlékat počátkem 20. století, nicméně již jen pro zábavu. Domy bývají vyzdobené. Převažují imitace čarodějnic, koček, netopýrů a pavouků.
Po setmění děti v kostýmech obchází domy, zpívají koledy a získávají za ně cukrovinky. Běžné je také říct Trick or treating, v přeneseném překladu ‚Koledu nebo něco provedu‘.
Ve větších městech probíhají halloweenské průvody. Nejznámější je newyorský The Village Halloween Parade. Děti v něm soupeří o nejoriginálnější a nejstrašidelnější masku.
O halloweenu je v Americe velice oblíbená cukrovinka Classic Candy Corn. Ročně se jí v USA vyrobí neuvěřitelných 9000 tun.
Kdy je Halloween: datum
Na otázku, kdy začíná Halloween, v širším kontextu nelze jednoznačně odpovědět.
Klasický Halloween, tak jak ho dnes známe, totiž probíhá vždy 31. října.
Zato Samhain podle některých pramenů spadal na první den úplňku ve znamení Štíra. To může být jak na konci října, tak v druhé polovině listopadu. Pravděpodobnější ale je, že se odehrával jednatřicátého stejně jako dnešní Halloween.
Lidový název Dušičky se vžil jak pro Svátek všech svatých (1.11.) tak pro Svátek zesnulých (2.11.)
Halloween: film
Filmoví tvůrci se tímto svátkem dosud nechávají inspirovat. V USA je nejznámějším a nejslavnějším filmem Halloween (1978) od Johna Carpentera. Film vypráví o vrahovi, který v dětství o tomto svátku zabil své rodiče, a po letech se vrací, aby dílo dokonal na své sestře. Přestože jde o kvalitní podívanou, na filmu se podepsal čas. A tak jistě stojí za zmínku povedený remake z roku 2018.
Nebo se s celou rodinou mrkněte na klasiku Ukradené Vánoce
Na závěr se nechte inspirovat naší galerií.