Trollové jsou jedny z mála mytologických stvoření, s nimiž se v populární kultuře dodnes pravidelně setkáváme. Vykukují na nás z pohádek nebo z fantastických knih a filmů, kde většinou působí jako komická, ač negativní figura. Co ale byli tito tvorové původně zač?
Trollové v severské mytologii
Protože trollové pochází ze severské mytologie, je jejich interpretace přinejmenším nejistá. Důvodem je fakt, že staří seveřané si po celé generace veškeré příběhy předávali většinou ústně. Bohové a monstra byli označováni různými jmény, a když si projdeme výchozí materiál, z něhož dnes můžeme čerpat – Poetická a Prozaická Edda, jež jsou nejlepšími pokusy zapsat jak mytologické, tak historické příběhy a hrdinské písně – najdeme různé alternativy, které se někdy doslova vzájemně vylučují. Dokonce není jistý ani etymologický původ tohoto slova, předpokládá se však, že slovo troll pochází z pragermánského trullan. Bohužel je význam tohoto slova neznámý…
Poetická Edda je sbírka islandských mytologických a hrdinských písní (z nichž některé mají podobně jako mnohé pověsti pravdivé jádro), která vznikala pravděpodobně kolem 10. století ve Skandinávii. Díky ní byla zachována podstatná část informací o skandinávské mytologii, historii a literatuře své doby.
Prozaická Edda je někdy označována jako Mladší nebo Snorriho Edda, z toho důvodu, že vznikla později (kolem roku 1220), a jejím autorem je (na rozdíl od Poetické Eddy) pouze jeden autor, islandský politik, historik a básník, Snorri Sturluson. Ten své dílo pojal jako učebnici pro skaldy příštích generací – skald je staroseverskou alternativou vypravěče, básníka, hudebníka a historika.
Výrazy jako jötunn (obr), troll, þurs (nepřátelské bytosti podobné obrům) a risi (hrdinské bytosti) se interpretačně často překrývají. Podle jedné teorie jde o čtyři různé druhy bytostí, jiní však věří, že troll je univerzálním označením všech těchto rozpustilých stvoření.
Pozn.: Jötunn, þurs nebo Jötnar, pakliže se jedná o tutéž skupinu, jsou protivníci bohů v severské mytologii. Mezi nejznámější představitele této skupiny patří Loki (bůh lsti a falše, původem obr), Ymir (oboupohlavní obr a předek všech ostatních obrů) a Aegir (pohostinný obr, který má na starosti moře, patron námořníků). Domovem je jim svět Jötunheim (svět mrazivých obrů) a Múspelheim (ohnivá říše). Jako protivníci bohů jsou vždy líčeni negativně. Někdy jsou spojováni s ničivou silou živlů, nemocemi a obecně nebezpečím. Alternativou k severské mytologii může být ta řecká, kde bohové měli pře s titány, jež měli charakteristicky blízko k severským obrům…
O něco později se trollem označovali také různí démoni a obři (k nimž vzhledově a charakteristicky mají nejblíže), jedna z pozemských forem ďábla nebo dokonce vlkodlak. Pakliže ale všechny tyto argumenty vynecháme a přesuneme se do pozdější doby, kdy trollové přestávali představovat realistickou hrozbu a přešli do pověstí a pohádek, je jisté, že existují dva typy trollů.
Trollové z hor a lesů
První typ je známý jako lesní nebo horský troll. Obecně jsou zobrazovaní jako velká, němá a brutální stvoření, tedy takoví, jaké je známe z popkultury. V pověstech a pohádkách mnohdy využívají své spojení s přírodou k vyvracení stromů, hurikánům a lavinám. V některých příbězích se skrývají pod mostem, přes něhož vás nepustí, dokud nevyřešíte hádanku, kterou vám zadá…
Jeskynní trollové
Na rozdíl od svých bratranců žijících v lese, jsou jeskynní trollové většinu svého života zalezlí pod zemí. Bývají zobrazovaní jako lidé menšího vzrůstu, s kulatým břichem a krátkými zavalitými pažemi a nohama. V severské mytologii ani tito trollové nebývají k lidem přátelští. Svým vzhledem a charakterem se tak dosti podobají všeobecně známým trpaslíkům nebo českému permoníkovi, který obývá a střeží doly.
Bez ohledu na typ mají kromě nepřátelství vůči lidem všichni trollové společnou ještě jednu vlastnost – jsou hloupí. Mohou klást hádanky, které se jeví zapeklitě, ale lidští hrdinové je obvykle snadno vyřeší.
Pověsti z pozdějších dob však dávaly lidem snadný návod, jak trolla odehnat do pro nás bezpečné vzdálenosti. Trollové, jakožto nekřesťanské bytosti, šílí a panikaří, když slyší kostelní zvony. Trolly také může zabít blesk – zde jde pravděpodobně o odkaz na starší předkřesťanské mýty a jejich střet s bohem Thorem, o němž je v obou Eddách řečeno, že tyto bytosti lovil po celé zemi.
Některé legendy dosvědčují, že trollové se při vystavení slunečnímu záření mění v kámen. Což je údajně zdroj některých kamenných útvarů v Norsku, jako je Trolltunga (trolí jazyk).
Až tedy na vaší dovolené ve Skandinávii na nějakého trolla narazíte, neztrácejte hlavu, zachovejte klid, a dostaňte se včas do blízkosti kostelních zvonů!