Mluva myslivců patří do mysliveckých tradic jako jeden z jejích pilířů. Ba co víc, myslivecká mluva, řečeno slovy básníka, jsou překrásné květy na louce mysliveckých zvyků, jsou jejich nikdy neuvadající ozdobou.
Myslivecká mluva je součástí mysliveckých zvyků a tradic, které usnadňují komunikaci a soudržnost mysliveckého společenství. V myslivecké mluvě se vyskytují slova slangová i výrazy spisovné. Například výraz „slechy“ a výraz „klovák“ je součástí mysliveckého slangu.
Následující výčet představuje pouze stručnou ukázku unikátní české myslivecké mluvy. Jsou zde uvedeny nejběžnější výrazy, se kterými se lze v myslivecké praxi setkat.
Myslivecká abeceda:
A
- Adjunkt – myslivecký mládenec, který býval učněm nebo praktikantem u myslivce nebo na úřadě.
- Aference – nervové vzruchy, vedoucí od smyslových orgánů k centrálnímu nervovému systému.
- Afinita – v ekologii vztah dvou nebo několika živočišných druhů, majících přibližně stejné nároky na životní rostředí.
- Akarus – nepřenosná choroba-prašivina roztočová.
- Akinéze – nehybnost, reflexní strnulost v nebezpečí.
- Alopecie – lysivost, ztráta srsti.
- Androgyn – jedinec s ústrojím samčím a samičím.
- Anémie – chudokrevnost způsobená nedostatečnou činností krvetvorných orgánů, vedoucí k malátnosti a rychlé únavě.
- Aplaudovati – zvěř dančí pleská kelkou, aplauduje.
- Aportér – přinašeč.
- Arondace – vyrovnání nepravidelných nebo lomených hranic pozemků.
- Artemis – řecká bohyně lovu.
- Arteria – velmi pružná céva vedoucí krev směrem od srdce.
- Atavismus – objevení se znaku (vlastností), kterou neměli rodiče ani bližší předci, takže je to vývojový návrat k poměrům z minulých dob kmenového vývoje.
- Atrofie – zmenšení orgánu nebo tkáně živočicha během individuálního života.
B
- Babka – stará zaječice.
- Bahňáci – zvláštní řád ptactva s několika čeleděmi a četnými rody; z druhů leveckých sem patří sluky, dytíci, kolihy a čejky.
- Bachyně – divoká svině.
- Bakadla – zaječí světla.
- Bakuláč – jelen, jemuž po shození narůstají nové parohy z útvaru zvaného „bakule“.
- Bakule – zduřeniny přes pučnice jelena.
- Balamut – ohař, který při hledání vystavuje drobné ptactvo a tím klame myslivce, jenž čeká zvěř; říkáme, že balamutí.
- Balast – nestravitelná část organických látek v krmivu, nezbytná pro pocit nasycení a dobré trávení.
- Balistika – je nauka o pohybu střely a o všech otázkách s tím spojených.
- Bambitka – terčová nebo obranná krátká zbraň.
- Bandalír – závěsný řemen přes rameno na boční zbraň, nošený na slavnostních mysliveckých uniformách.
- Barka – žertovné pojmenování staré laně.
- Barva – krvi zvěře říkáme myslivecky „barva“, zvěř barví, zanechává pobarvenu dráhu.
- Bastard – kříženec nebo míšenec.
- Bažantárna – čili voliéra, t.j. veliká posada sloužící k domácímu chovu bažantů.
- Bažantář – pytlák bažantů.
- Bažantnice – část honitby věnovaná soustředěnému chovu bažantů.
- Bažantník – myslivec pověřený chovem bažantů v bažantnici.
- Bekati – překvapená nebo splašená srnčí i jelení zvěř vyluzuje hlasité úsečné bečivé zvuky jako projev nejistoty, úleku nebo i bázně (báká).
- Bezoár – produkt obličejové žlázy u jelena a daňka.
- Běháčky – nožky malých druhů zvěře srstnaté.
- Běhoun – jednoroční sele divočáka.
- Běhy – končetiny veškeré zvěře srstnaté a loveckých psů.
- Bělenka – zrůdnost, při které schází tmavé barvivo v pokožce (zbělení, albinismus).
- Bělouš – ohař krátkosrstý s pronikající bílou srstí.
- Bílí – tuk zvěře spárkaté, medvěda a jezevce.
- Bíliti – vyvařené lebky s trofejemi bílíme kysličníkem vodičitým.
- Biochor – společenstvo rostlin a živočichů určité geografické oblasti s charakteristickým typem vegetace.
- Blouditi – jestliže pes nesleduje dobře vlečku nebo pobarvenou dráhu a bez patrné reakce na stopy sem a tam pobíhá, říkáme, že bloudí.
- Bobří stroj – řitní žlázy bobří, vylučující pižmem páchnoucí mazlavinu, zvanou castoreum.
- Bodati – parohatá zvěř se v soubojích nebo v obraně parožím bodá, někdy probodne i ubodá.
- Borlice – trubka lovecká používaná k troubení loveckých povelů a hlaholů.
- Botulismus – nebezpečná otrava (klobásový jed).
- Boubel – larvální stadium tasemnic z řádu kruhovek.
- Boukati se – chrutí sviní divočáků nazýváme boukáním.
- Brada – delší, při toku naježené peří pod zobákem tetřeva.
- Brkati – tetřev po večerním zásedu na nocoviště někdy brká, t.j. vylučuje krkavé zvuky.
- Broukati – jelen v době říje častěji jen brouká, aniž pořádně zatroubí, nebo brouká mezi troubením, někdy pouze mrmlá.
- Březivost – doba, po kterou samice zvěře nosí plod.
- Bříška – neboli patky jsou vyduté zadní části ve stopě jelena.
- Bublání – klokotavý, stoupající a klesající zvuk, druhý verš zpěvu tokajícího tetřívka.
- Budník – budka, ve které je umístěna kvočna s mladými koroptvičkami nebo bažanty.
- Buchtovati – větší kusy země, vyryté divočáky při rozrývání půdy jsou buchty; říká se, že divočáci buchtují.
- Buráceti – bouřlivé opakující se hlasité projevy jelení zvěře.
- Bystřiti – zkoumá-li znepokojená zvěř se zvýšenou poztorností příčinu zneklidnění, říkáme, že bystří.
- Bžunda – neúspěch na honě; nestřelí-li lovec na honě ani jediný kus, jde z honu s bžundou.
C
- Cáry – zbytky lýčí zanechané na místě při vytloukání paroží.
- Castoreum – pachové žlázy bobra evropského.
- Cekotrofie – požírání mazlavých výměšků slepého střeva, cekotrofů u hlodavců a zajícovců.
- Celibátník – žertovné pojmenování kohoutka koroptvího.
- Cibulka chlupu – zakončení chlupového kořínku.
- Cukrování – hlas divoké hrdličky.
- Cvikýř – jedinec pohlavně nenormálně vyvinutý.
- Cvrčala – drozdovitý pták.
- Cysticerkóza – parazitární onemocnění zvěře a psů, způsobené boubelem tasemnic.
Č
- Čabraka – bělavé plochy po obou stranách hřbetu na srsti muflona.
- Čapka – výrazná barevná skvrna na temeni ptačí hlavy.
- Čárovati – liška a kočka při mírném klusu kladou často zadní tlapky skoro přesně do stop tlapek předních, přičemž stopní dráha tvoří skoro přímou čáru.
- Čekaná – Lov zvěře, při němž lovec v tichosti, dobrém větru a přiměřeném zákrytu nebo na vysokém posedu čeká na zvěř za účelem lovu, až mu přijde na dostřel, nazýváme čekanou.
- Čekaniště – místo, kterého používáme k čekané.
- Čelenka – zřetelně odlišná barevná skvrna na ptačím čele.
- Čelesno – otvor psí boudy.
- Čepec –druhý předžaludek přežvýkavců.
- Černavka – na rozdíl od albinismu, při němž se barví srst a peří do běla, je černavka čili melanismus úchylné zbarvení původní srsti barvou tmavou až černou.
- Černění – chemický způsob povrchové úpravy ocelových součástí zejména ručních palných zbraní.
- Černý – divočáky nazýváme černou zvěří.
- Červený – je název zvěře jelení.
- Čiplenka – mladá samice jelenovitých, která se dosud nezúčastnila říje.
- Čiříkati – koroptve čiříkají, t.j. volají před večerem nebo časně zrána.
- Čistokrevný – je pes zapsaný v uznané knize o původu nebo pocházející z rodičů schopných takového zápisu.
- Čižba – chytání drobného ptactva.
- Člunek – tmavě zbarvená záď ptačího těla.
- Čmelíkovitost – napadení pernaté zvěře, zejména bažantů, koroptví a kachen cizopasníky z řádu roztočů.
- Čtyřče –kulobroková zbraň se svazkem čtyř sklopných hlavní a s lůžkovým závěrem.
- Čuba – zastaralý název pro samici (fenu) psa.
- Čutora – kapesní plochá láhev na nápoje.
D
- Daňče –mládě daňčí zvěře.
- Daňčice – kůže daňčí zvěře.
- Daňčina – zvěřina daňčí zvěře.
- Davič – ostrý pes, který zadáví drobnou zvěř dravou a toulavou kočku.
- Defekace – kálení.
- Deformita – znetvoření části těla buď vrozené, nebo jako následek choroby či úrazu.
- Dehelmintace – odčervování, léčba sledující vypuzení cizopasných červů z těla hostitele.
- Dénková železa – železa s dénkem neboli talířem, která spustí, jakmile zvěř na dénko došlápne.
- Dentin – zvápenatělá vazivová zubní tkáň prostoupená kanálky, jejichž prostřednictvím je zub vyživován.
- Derivace – stranová odchylka dráhy letu jednotné střely stabilizované rotací.
- Diana – římská bohyně lovu.
- Diestrie – pohlavní cyklus.
- Dioptr – zaměřovací zařízení, které nahrazuje hledí u dlouhých palných a plynových zbraní, určených pro sportovní střelbu.
- Díry – nepřípustné mezery v řadě střelců při kruhové leči.
- Disperze – rozdělení jedinců jedné populace v prostoru.
- Divočák – vepř divoký.
- Divočení –projev dočasné nekázně lovecky vycvičeného psa.
- Dlaň – horní rozšířená část daňčího paroží.
- Dlouhozobka – oblíbené pojmenování sluky lesní.
- Dloužec – řemen připojený na pouta loveckého sokola.
- Dobývání – vykopávání jezevce nebo lišky z brlohu.
- Dohledávati – nezůstane-li zvěř při zásahu v ohni, bývá postřelena a musí se dohledat.
- Dolíheň –část prostoru líhně nebo u velkých líhní samostatný celek, kam se vkládají vejce 20.den po nasazení.
- Dolina – jelen nebo daněk v říji si vyhrabuje předními běhy místo a po ulehnutí do něho se chladí.
- Dominance –nadřazenost.
- Dosled –hledání postřelené zvěře spárkaté.
- Došlap – došlapuje-li jelen zadním během do stopy běhu předního.
- Dráp –ochranný, hrabavý nebo útočný orgán ze zrohovatělé kůže.
- Dravčinky – odříznuté části dravé zvěře předkládané jako průkazy o ulovení pro nárok na škodné.
- Dravčí oko – světležluté oko u psa.
- Drážka –prohloubená část drážkovaného vývrtu hlavně palné či plynové zbraně.
- Drbiště – místo v blízkosti kaliště.
- Drnošlap – žertovné pojmenování bažanta.
- Drob – jedlé části vývrhu zvěře.
- Droužek – pojítko k sepětí dvou psů, aby mohli být vedeni na společném řemenu.
- Družina – menší počet spárkaté zvěře pohromadě.
- Dýchánek – je místo, kde koroptve v zimě přespávají.
E
- Echinokokóza – časté onemocnění zvěře i psů, způsobované vývojovým stádiem tasemnice psí.
- Ekoetologie – zabývá se souvistlostmi mezi prostředím a chováním druhů.
- Ekotop – část prostoru se stejnými podmínkami jako prostředí určitého druhu.
- Ekotyp – soubor jedinců jednoho druhu, majících na prostorově omezeném stanovišti společné fyziologické nebo morfologické vlastnosti.
- Ekoparazit – vnější cizopasník, žijící na povrchu těla hostitele.
- Ektropium – vychlípení očního víčka psa jako důsledek vleklého zánětu spojivek.
- Endemit –malá izolovaná populace, vyskytující se pouze na jediném místě na světě.
- Endoparazit – vnitřní cizopasník, žijící v těle hostitele.
- Enkláva –pozemek nebo jeho část, obklopený územím, patřícím jinému majiteli.
- Epifýza – výrůstek mezimozku.
F
- Facír –původně vyučený myslivec bez práce, potulující se od myslivny k myslivně.
- Fanfára – při lovech a jiných loveckých příležitostech se troubí na borlice.
- Femur – kost stehenní.
- Ferina – žertovné pojmenování lišáka.
- Fertilita – plodnost.
- Fialka – aromatická kožní žláza na hřbetní straně kořene liščí oháňky.
- Fibula – kost lýtková.
- Fíky – dvě žlázy uložené v mělké jamce za růžky kamzíků.
- Flémování – ohrnutí horního pysku a obnažení horní čelisti.
- Fratricid –usmrcování sourozenců, obvykle menších, později narozených.
- Fretkování – osamělý druh lovu nebo hon na divoké králíky s malým počtem střelců a za pomoci fretky.
- Frkati – frkáním se srnčí zvěř snaží zbavit se larev střečků z hrtanu a dutiny nosní.
G
- Gastrolity – drobné kaménky ve svalnatém žaludku ptáků, napomáhající drcení potravy.
- Genetika – věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů.
- Geohelmint – cizopasný červ.
- Grit – křemičitá drť, nerozpustná žaludeční kyselinou, napomáhající mechanickému drcení potravy.
H
- Habitus – celkový vzhled.
- Háček – malý kovový jednoduchý přístroj k vyháčkování koroptví a jiné drobné zvěře pernaté.
- Háčky – zahnuté konce kamzičích růžků.
- Hagard – lovecký dravec lapený po prvním pelichání a určený k výcviku pro sokolnický lov.
- Hájení – zákaz odstřelu a chytání zvěře.
- Háky – špičáky divoké svině.
- Halali – zvláštní fanfára.
- Haluzník – dravec, přelétávající v blízkosti hnízda z větve na větev, chycený pro výcvik v sokolnickém lovu.
- Hárati se – probuzení pohlavního pudu u feny.
- Havěť – drobná pernatá zvěř škodící myslivosti.
- Hekati – kamzík, pronásledující v říji kamzici, heká.
- Hermafrodit – organismus se znaky obou pohlaví.
- Hermelín – zimní bílá kožešina hranostaje.
- Hever – snímatelné zařízení pro napínání silných kuší.
- Hibernace – zimní spánek živočichů.
- Hlodáky – přední zuby zvěře z řádu hlodavců.
- Holá – holá zvěř jsou laně a kolouši nebo danělky a daňčata
- Houkač – vábnička na holuby.
- Houně – medvědí kožešina.
- Hrabánkovati – jelenovitá zvěř odhrabuje mech a humus, aby si připravila lože.
- Hrádek – pahrbeček hlíny nebo sněhu ve stopě jelení, vytvořený klenbou spárků.
- Hroty – parohy špičáka.
- Hrudky – trus srnčí zvěře ve tvaru krátkých tenkých válečků.
- Hřad – noční zásed pernaté zvěře na stromě.
- Hřeben – zježené štětiny na horní straně krku a na hřbetě divočáka.
- Huba – spárkatá zvěř má svírák, šelmy mají mordu a ostatní zvířata srstnatá mají hubu.
- Huhlání – tichý hlas výra.
- Hvězda – bílá skvrna v ohbí křídel tetřeva a tetřívka.
- Hvizd – varovný hlas kamzíků, muflonů a sviště.
- Hypofýza – podvěsek mozkový.
- Hypodermóza – choroba způsobovaná podkožními střečky.
CH
- Chabertióza – invazní onemocnění střev spárkaté zvěře.
- Chladná zbraň – používá se k bodání, sekání nebo řezání.
- Chlup – zrohovatělý nitkovitý útvar pokožky.
- Chmýr – bílé podocasní peří orlů.
- Chrupavka – druh pojivé pružné podpůrné tkáně.
- Chrutí – období páření divokých prasat a jezevců.
- Chřípí – nejbližší okolí nozder.
- Churavec – nemocný kus zvěře, zakrslík.
- Chvat – uchopení lišky psem v noře.
I
- Imigrace – osídlení určité oblasti organismy, které v ní dříve nežily.
- Immaturus – nezralý, nevybarvený.
- Index množivosti –koeficient určující průměrný počet potomstva z počtu samic v produktivním věku.
- Infanticid – usmrcování mláďat vlastního druhu.
- Infraskop – zařízení pro vidění ve tmě.
- Introdukce – zavádění nových druhů zvěře ze vzdálenějších oblastí.
- IUCN – mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů.
- Izolace – odloučení, přerušení spojení s okolním prostředím.
J
- Jalovost – dočasná neplodnost samic zvěře.
- Jednuška – jednoranová brokovnice s jednou, zpravidla sklopnou hlavní s lůžkovým závěrem.
- Jehlovka – jednoranová ruční palná zbraň, nabíjená zezadu jehlovkovými náboji, jejichž prachová náplň se zažehovala nápichem zápalkové slože zapalovací jehlou.
- Jelenář – myslivec znalý chovu a lovu jelení zvěře.
- Jelenice – kůže jelení zvěře.
- Jesle – zařízení pro přikrmování suchou pící.
- Jestřábí koš – lapací zařízení soužící k chytání dravých ptáků.
- Jílec – rukojeť tesáku.
- Jíní – bělavé konečky kamzičího „vousu“ nebo štětky.
- Jistiti – zvěř zkoumá bezpečnost svého okolí.
- Juvenilní – mladý, nedospělý.
K
- Kačenárna – zařízení k chovu divokých kachen.
- Kačírky – zatočená pírka na ocase kačera březňačky.
- Kadaver –uhynulé zvíře.
- Kadence – rychlost palby ze střelné zbraně, udávaná v počtech výstřelů za minutu.
- Kácháč – vábnička na kachny.
- Káchati – hlas divoké kachny.
- Kalhotky – delší peří na stojácích některých dravců.
- Kamínkovati – zanechávají-li zajíci na sněhu stopy nazelenalé moči, následkem nemoci, říkáme, že kamínkují.
- Kaňkování – období páření šelem psovitých, kočkovitých a lasicovitých.
- Kapilarióza – invazní onemocnění tenkého střeva spárkaté zvěře nebo jícnu a volete pernaté zvěře způsobené druhy hlístic.
- Kaštánky – nesprávně pucky; bradavčité výrůstky pod hlezny zvěře jelení a srnčí.
- Kaverna – kmitající dutina.
- Kelce – špičáky jelení zvěře.
- Kelka – krátký ocas zvěře jelení, daňčí, medvěda a bobra.
- Klabonos – tvar nosu, kdy je kost nosní nebo i čelní vypouklá.
- Klektáky –špičáky v horní čelisti kňourů.
- Klenba – vnitřní spodní část spárku jeleního.
- Kloaka – společný vývod trávicí, vyměšovací a rozmnožovací soustavy u ptáků a některých dalších obratlovců a bezobratlých.
- Klopýtadlo – prostředek k plašení zvěře.
- Kloubkování – amputace části jedné letky v kloubu za vřetenní a loketní kostí.
- Klubec – zobák větších ptáků.
- Kníry – vousy šelem, kočky domácí a dropa.
- Knoflíkáč – srnec špičák s nepatrnými špičkami.
- Kodrcání –část toku tetřívka a bažanta.
- Kohoutice – neplodná bažantí slepice.
- Kokeš – žertovný název koroptvího nebo bažantího kohouta.
- Komolá zvěř – zvěř holá, bez paroží.
- Kontumace – uzavření.
- Kurunáč – jelen, jehož parožní lodyha je ukončena třemi výsadami.
- Kořenáč – parožní stupeň daňka.
- Kořínkovati – jezevec a divočák vyrývají různé kořínky.
- Kostřec – špičkou končící zadní část těla ptáků.
- Kosíř – velký otevřený nůž používaný k vyžínání trávy na pasekách.
- Kosmopolita – organismus rozšířený ve všech světadílech nebo chybějící jen na nepříliš velkých územích.
- Kostřec – nadocasní část peří ptáka.
- Kozelcovat – svázat střídavě přední a zadní běhy spárkaté zvěře dohromady pro snadnější dopravu.
- Kratiny – vnější pohlavní orgány samčí zvěře spárkaté.
- Krejčík – žertovné pojmenování slabšího jelena při tlupě laní v době říje ovládané hlavním jelenem.
- Krmiště – místo, kde zvěři předkládáme krmivo.
- Krunýř – neboli brnění se nazývá silná kůže na hrudi divočáka.
- Kryptorchismus – vada pohlavních orgánů samců.
- Křivice – měknutí kostí u mladých psů.
- Křížek – chrupavka v srdci jelení zvěře podobná křížku.
- Kvičeti – hlas selat divočáků.
- Kvorkati – hlas táhnoucí sluky v době toku.
- Kýhati – hlas divokých hus.
L
- Láčava – žertovný název staré laně.
- Ládovačka – hovorové označení pro předovku.
- Láje – smečka psů používaná ke štvaní zvěře.
- Laktace – období vylučování mléka z mléčné žlázy savců.
- Lefoška – hovorové označení ruční palné zbraně.
- Leptospiróza – nakažlivé onemocnění zvěře a člověka, šířící se hlavně infikovanou potravou.
- Lesňák – zajíc zdržující se trvale v lese.
- Létavka – mládě pernaté zvěře, které již začíná létat.
- Letky – dlouhá tvrdá pera v křídlech zvěře pernaté.
- Letošák – sele až do konce kalendářního roku, ve kterém bylo kladeno.
- Letoviště – letní stávaniště.
- Leucismus – nedostatek pigmentů u zpravidla tmavě zbarvených druhů.
- Ležák – myslivecký název pro bekasínu větší.
- Licousy – prodloužená srst na lících rysa.
- Límec – barevný proužek mezi ptačím týlem a šíjí.
- Lipochromy – skupina přírodních barviv, působících červené, žluté a zelené zbarvení pokryvu těla.
- Lístkování – vábení říjných srnců pískáním na jenmý rostlinný list.
- Lizák – jazyk zvěře spárkaté a psů.
- Lončák – sele divočáka v druhém roce stáří.
- Lopata – paroží daňka nebo losa.
- Lýčí – silně prokrvená a citlivá, krátce osrstěná kůže s množstvím pachových žláz, vyživující rostoucí paroh.
- Lymfa – bezbarvá nebo nažloutlá tekutina podobného složení jako krevní tekutina.
- Lyra – rozprostřený tatrč tetřívka.
M
- Mačeta –otevřený nůž s dlouhou a poměrně širokou čepelí.
- Marasmus – celková tělesná nebo i duševní sešlost jako důsledek stáří nebo prodělané choroby.
- Maska – výrazná barevná skvrna na ptačích lících.
- Mecháč – jelen s parožím v mechu.
- Mekati – muflonky a kamzice mekají.
- Melaniny – hnědá až černá organická barviva v kůži obratlovců a jejích produktech.
- Mělký hrudník – nedostatečně vyvinutý hrudník psa směrem k břišní straně.
- Metabolismus – přeměna látek a energií v organismu a jejich výměna s prostředím, jež je základem života.
- Metání – porod mláďat černé zvěře, hlodavců a šelem včetně loveckých psů.
- Metastrongylóza – invazní onemocnění dýchacího ústrojí prasat divokých i domácích, způsobené plícnivkami.
- Mlazina – mladý lesní porost.
- Mlezivo – první výměšek mléčné žlázy na počátku laktace.
- Modračka – myslivecký název pro menší a tmavší odrůdu sluky lesní s namodralými stojáčky.
- Monofágie – potravní specializace na jediný druh potravy.
- Monogamie – trvalé nebo sezónní soužití jednoho samce s jednou samicí.
- Monokryptorchid – pes mající v šourku hmatné pouze jedno varle.
- Myškovati – vábiti lišku nebo lasici napodobením hlasu myši.
- Myxomatóza – infekční virové onemocnění divokých a domácích králíků.
- Mžurka – třetí víčko ve vnitřním koutku oka ptáků.
N
- Načínač – pes trhající nebo požírající dohledanou zvěř.
- Nadtatrčí – nadocasní pera kryjící kořen ocasu.
- Naháňka – druh společného honu, při němž se zvěř nahání na střelce, stojícího na určitém stanovišti.
- Náhončí – osoba nahánějící zvěř.
- Nákrčník – barevná skvrna výrazná pod ptačím zobákem.
- Náprsenka – světlá skvrna na hrdle kuny.
- Naříkati – laň, danělka i srna v úzkosti naříká.
- Násadec – čelní výrůstek kosti u kořene toulce zvěře dutorohé.
- Nášlapky – při sněhovém odměku zanechává někdy jelení zvěř za sebou s otisky spárků i sněhové nášlapky zachycené na spárcích.
- Natalita – množivost, počet narozených jedinců v populaci za určitou časovou jednotku.
- Nažina – místo na těle ptáka, porostlé jen velmi řídce prachovým peřím, nebo zcela holé.
- Nebesa – přední nejvyšší část rukávníku k chytání koroptví.
- Nehet – špička zobáku ptáků vrubozobých.
- Nekróza – místní odumření živé tkáně jako důsledek jejího rozsáhlejšího poškození nebo omezení krevního oběhu.
- Nůsek – malý výstupek sněhu nebo hlíny mezi oběma spárky na špičce jelení stopy.
O
- Oboroh – zařízení pro úschovu suché píce.
- Obřitek – zadní část kýt zvěře jelenovité.
- Odezva – odpověď troubícího jelena na bojovou výzvu soka.
- Oděrky – na místě, kde parohatá zvěř vytlouká, najdeme často zbytky mechu, zvané oděrky.
- Odpuzovadlo – přípravek působící odpudivě na čich a chuť býložravé zvěře.
- Odražeč – honec, který vrací zvěř křikem nebo jiným hlukem do leče.
- Odstínit – sejmout kuklu z očí loveckého dravce, aby mohl být vyslán za kořistí.
- Okař – pytlák.
- Okolek – neboli hrana je ostře rýsovaný přední okraj spárku v jelení stopě.
- Olifant – lovecký roh ze slonoviny.
- Onosit – vycvičit loveckého dravce pro sokolnický lov.
- Opěrák – střední výsada na paroží jelena a daňka.
- Opich – zábrana z větví kolem sazenice nebo stromku, která zajišťuje jeho ochranu před okusem zvěří.
- Ornitofág – dravec, živící se převážně ptáky.
- Ornitóza – virové onemocnění ptáků, přenosné na člověka.
- Osrdečník – vazivový vak, v němž je uloženo srdce.
- Ostrouhat – činnost, při níž srnec zbavuje parůžky lýčí.
- Ošlapovati – pojímati samičky pernaté zvěře; kohout bažantí však slepice ostruhuje.
- Otlučky – místa na dřevinách, otlučená parožím zvěře spárkaté.
- Ouška – vztyčitelná pírka na hlavě sov.
- Ozev – troubení na borlici při honech.
- Ožeh – výstřelem „ožehnutá“, méně vzhledná část zvěřiny kolem rány.
P
- Paběrkovati – liška paběrkuje, t.j. hledá myši a vosy a hrabe na různých místech.
- Pahýl – po zlomené nebo špatně vyvinuté lodyze zůstává jelenu někdy jen pahýl.
- Paletky – malá tužší pírka narostlá v křídelním kloubu před letkami některých ptáků.
- Paličky – první paroží parohaté zvěře.
- Pankreas – jedna z největších žláz v těle, ležící v dutině břišní v blízkosti dvanáctníku.
- Pantáč – jelen s parožím v lýčí, určený k získávání pantů.
- Paosten – vedlejší větev obrysového péra některých skupin ptáků.
- Páráky – spodní dlouhé špičáky divočáků.
- Paramfistomatóza – invazní onemocnění spárkaté zvěře, zejména v zaplavovaných oblastech, způsobené motolicemi, cizopasícími v bachoru.
- Parazitoid – cizopasník vázaný pouze částí svého vývoje na tělo hostitele, kterého neusmrcuje.
- Paroh – kostní útvar vyrůstající z pučnice na hlavě samců jelenovitých.
- Parukáč – srnec, zřídka jelen, jemuž místo paroží vyrůstá houbovitě pórovitý výrůstek.
- Patogenita – schopnost některých mikroorganismů nebo cizopasníků včetně hub a plísní vyvolat onemocnění v těle živočichů nebo rostlin.
- Pekáč – žertovné pojmenování zaječího lože.
- Pečeť – plocha pod růží, kde se paroh oddělil od pučnice.
- Peleš – hnízdo dravce.
- Perly – hrbolky na kůži a lodyze paroží.
- Pesík – silnější, rovný a delší chlup, vyrůstající z pokožky jednotlivě a přerůstající podsadu.
- Pěšák – bažant jdoucí při honu po zemi.
- Píchák – zobák sluky.
- Pípka – vábnička srnčí a jeřábčí.
- Pírko – ocas zajíce, králíka a divočáka.
- Plamence – podélné nepravidelné skvrny na ptačím peří.
- Plicnivky – hlístice, cizopasící v plicích zvěře.
- Plná – oplozená srstnatá samičí užitková i dravá zvěř.
- Podkova – hnědá skvrna na prsou koroptve.
- Podkus – vadný skus psa, při němž spodní řezáky vyrůstají daleko za horními řezáky a nedosedají na ně.
- Podnésky – mláďata ptáků z druhého hnízdění.
- Pokládati – kopulační akt u zvěře spárkaté.
- Pokropiti – zvěř lehce zasáhnouti broky bez zvláštního postřelení.
- Poustevník – žertovný název jezevce.
- Poušky – červené vypouklé lysinky kolem světel kohoutů tetřeva, tetřívka, jeřábka a bažanta.
- Povelka – krátká lovecká trubka jednotónová nebo dvoutónová, používaná v lese a při honech.
- Prapor – ptačí pero se skládá ze stvolu a praporu.
- Praporce – prodloužená srst na bězích dlouhosrstých psů.
- Prče – zajíci prokousané pěšinky v obilí.
- Premoláry – zuby třenovní.
- Prk – charakteristický říjný pach samců spárkaté zvěře.
- Profylaxe – konkrétní ochrana před nemocemi.
- Propulsus – zakončení kopulace.
- Proutek – ocas lasice a hranostaje.
- Prstce – zadní běhy zvěře srstnaté.
- Přebarvovati – z jara a na podzim srstnatá zvěř mění svou srst.
- Předkus – vadný skus psa, při němž jsou spodní řezáky vysunuty před horní.
- Přeoplodnění (superfetace) – oplodnění několika vajíček z téže ovulace po dvou nebo více pářeních v jedné říji.
- Přeoplození (superfekundace) –oplození samice v době, kdy je již březí. Je známé např. u zajícovitých.
- Převrhlina – část zemní pokrývky, kterou zvěř jelení při úprku svými spáry vyryje a odhodí.
- Přezka – vnější samičí ústroj některé zvěře srstnaté, feny a kočky.
- Přílet – návrat ptáků ze zimoviště do míst budoucího hnízdění.
- Přísvit – přechod z ranního šera do bílého dne.
- Psinka – nakažlivé onemocnění masožravých zvířat virového původu.
- Pučnice – úseky nástavců čelní kosti u samců jelenovitých, základ růstu parohů.
- Pukavec – neoplozené zkažené vejce, které působením tvořících se plynů puká.
- Pych – název pro ničení, poškozování, nebo odcizování zvěře.
R
- Ragout – zvěřina k přípravě pokrmů vařením.
- Rachitida – křivice vzniklá z nedostatku vitamínu D.
- Ratice – spárky kozorožců.
- Reaktivita – schopnost organismů různě reagovat na vnější podněty.
- Reducent – organismus, který přetváří organické zbytky na anorganické látky.
- Rej – reje ve vzduchu provozují svým rozmanitým letem tokající samečkové bekasiny a kozlíka.
- Rejdiště – místo, kde srnec v říji prohání říjnou srnu.
- Rezistence – odolnost organismu proti škodlivým činitelům.
- Roček – jednoletý srnec.
- Rochati – daněk v době říje netroubí, ale rochá.
- Rokule – laňka nebo mladá danělka od počátku druhého roku.
- Rouno – hříva muflona.
- Rousy – delší opeření ptačích stojáků sahající až mezi prsty k drápům.
- Rýdovák – ocas dravců.
- Ryj – rypák divočáků.
Ř
- Řadování – stopní dráhy lišky, kočky nebo rysa, kde jsou stopy uspořádány ve dvou řadách těsně za sebou.
- Řehtačka – dřevěný klapající nástroj.
- Řemínky – pomůcka k přenášení úlovků drobné pernaté zvěře.
- Řetěz – rodinka kachňat plovoucích v zástupu za matkou.
- Řevnice – druh vábnice napodobující hlas říjného jelena při lovu vábením.
- Řezák – krátký oboustranně broušený lovecký nůž.
- Říje – období sexuální aktivity savců.
S
- Sádelník – tuková žláza jezevce, položená nad řitním otvorem, vylučující odporně páchnoucí tuk; tuková žláza na kostrči hus a kachen, jako zásobárna tuku na maštění peří.
- Sběř – loupeživá zvířata, která škodí myslivosti, ale nepatří mezi zvěř, tj. pytlačící psi a kočky.
- Sedlo – starší mufloni mají po obou bocích středního trupu bělavou srst.
- Sehřadovati – jestliže kohout slétne se stromu, říkáme, že sehřadoval.
- Sekati – kňour zbraněmi seká.
- Septikaemie – zaječí mor.
- Sestupiště – místo, kde vydra vklouzává do vody.
- Sídliště – místo přirozeného pobytu zvěře.
- Skalnice – lidový název pro skalní kunu.
- Slepičivost – slepičí zbarvení bažantího kohouta.
- Slzníky – šikmé jamky pod světly zvěře jelení a daňčí, v nichž se usazují oční výměšky.
- Snoubiti se – o zvěři, kde pro páření není zvláštní pojmenování.
- Spárky – rohovitá kopýtka, jimiž končí prsty zvěře jelení, daňčí, muflonů, kamzíků a divočáků.
- Spirochaetosa – pohlavní nákaza zajíců.
- Srpky – krajní srpovitě točená ocasní pera kohouta tetřívčího.
- Struky – mléčné cecíky samic savců.
- Střapec – chomáč delší srsti na břiše při vyústění samčí žíly zvěře spárkaté.
- Střechovitá – se nazývá růže paroží srnčího narostlá sbíhavě dolů ve tvaru střechy.
- Střelky – ostře zahrocené a zbarvením výrazné konce per některých ptáků.
- Stříkance – výměty dravců, vran a j. kolem hnízd, na kmeni i po zemi.
- Stříž – kulí zasažená zvěř spárkatá zanechává na nástřelu často ústřelky srsti.
- Svírák – huba zvěře spárkaté.
- Svírka – vnější samičí ústroj zvěře spárkaté.
- Svítek – vaječné krmivo pro mladé bažanty.
Š
- Šerpa – barevný pruh napříč přes ptačí hruď, někdy i dvojitý.
- Škára – kůže divočáka a jezevce.
- Šoulačka – způsob lovu.
- Šourek – pohlavní úd drobné zvěře srstnaté.
- Špice – lodyha špičáka.
- Štětec – ocas jezevce.
- Štětička – chomáček chmýří na krátkém brčku na kostrči sluky lesní.
- Štětináč – lidové pojmenování divočáka.
- Štětiny – srst divočáků.
- Štětka – ozdoba loveckého klobouku.
- Štěty – tužší vlasová péra na kořenu zobáku havrana, krkavce a vrány, ve tvaru snopku přiléhající k zobáku přes nozdry.
- Švihačka – ohnutý stromek s pytláckou smyčkou.
- Švihati – daňčí zvěř švihá, t.j. tluče kelkou o kyje.
T
- Tatrč – ocas tetřívka a jeřábka, široký a vějířovitě rozvíratelný.
- Tenata – sítě k chytání zvěře všeho druhu.
- Tchořina – tchoří kožešina.
- Tchořovina – tchoří zápach.
- Tichá říje – za špatného počasí se jeleni neozývají, mluvíme o tiché říji.
- Tíkati – bažantíci, kuřátka tetřeví i tetřívčí a mladí krocani tíkají.
- Tipec – zánět jazyka působící zvětšení a ztvrdnutí jeho pokožky u bažantů.
- Tok – projev námluv některých druhů pernaté zvěře.
- Tokaniště – místo, které tetřevi a tetřívci každoročně s oblibou volí k svému toku.
- Topinambur – slunečnice hliznatá (židovské brambory), rostlina složnokvětá, pěstovaná hojně jako krmivo pro zvěř, k čemuž se hodí nejen hlízy, nýbrž i část nadzemní.
- Torba – lícní prostory křečka.
- Toulec – roh muflona, kozorožce a zubra. Kamzík má růžky.
- Trávník – žaludek zvěře parohaté a rohaté.
- Trháky – nápadně větší stoličky v chrupu šelem.
- Trofej – součást úlovku sloužící jako upomínka loveckého úspěchu.
- Troud – hnijící nebo shnilá zvěřina.
- Třásničky – rohovité výrůstky na prstech tetřeva.
U
- Újeď – padlinu dobytčí nebo kus zvěře položené jako návnada za účelem zlákání zvěře, nazýváme újedí.
- Úpadek – všeobecný tělesný pokles hmotnosti, všeobecně špatný vývoj paroží a pod.
- Úprk – nejrychlejší pohyb, jímž se zvěř srstnatá snaží uniknout.
- Usně – vydělávané kůže zvěře spárkaté.
- Ušák – lidový název zajíce.
V
- Vábničky – jednoduché nástroje k přilákání zvěře za účelem pozorování nebo odstřelu.
- Vesla – noha ptáků s plovací blanou.
- Veslaři – řád ptáků, k nimž patří kormoráni.
- Věchýtek – slaměný svazeček používaný k cvičení psů.
- Vějíř – ocas tetřeva, dropa a divokého krocana.
- Věnčení – otisky obroučků jeleních spárků na tvrdé půdě.
- Věnec – ostrý okraj spárků zvěře jelení.
- Větrník – nos zvěře spárkaté.
- Vidlačky – mladé koroptve s nedorostlými středními pery v tatrčku.
- Vláčidlo – návnada, pomocí které zakládáme vlečku.
- Vlajka – delší srst na oháňce ohařů dlouhosrstých.
- Vrásky – vypuklá kůže na temeni hlavy laní a danělek.
- Vruby – růstem kamzičích růžků a mufloních toulců přirůstají na nich každoročně nové vruby, podle nichž odhadujeme věk zvěře.
- Vřeštidlo – vábnička.
- Výhřevy – nezamrzlá místa na potocích, kam se za mrazu uchylují divoké kachny.
- Výjezd – na povrch půdy vyúsťující ochozená nora, kudy zvěř z nory vyjíždí.
- Vývodky – mladé šelmy, zvláště liščata, vyvedené z doupěte.
Z
- Zadina – drobné zrní ke krmení bažantů a koroptví.
- Zakrslík – kus velmi špatně vyvinutý.
- Záryk – mohutné zařvání jelena jako výzva k souboji.
- Zásed – místo nebo způsob zasednutí ne čekanou.
- Zástěrka – je delší srst na svírce spárkaté zvěře.
- Závoj – paprskovitě rostlé peří kolem světel většiny sov.
- Zazdíti se – jezevec se někdy v noře zahrabe, aby se chránil proti dorážejícímu norníkovi.
- Zejk – zoubek na horní čelisti zobáku před špičkou u dravců.
- Zlatá pírka – vyspělá rudá rýdovací pírka ocasní u koroptve.
- Zrcadélko – pestře a odlišně zbarvené, zpravidla kosodélníkové políčko peří na křídelních krovkách divokých kachen, lysek, hřivnáče, sojky a j.
Ž
- Ždímati – močení zvěře spárkaté nazýváme v myslivecké mluvě ždímáním.
- Žebírko – úzký, odlišně zbarvený proužek na křídelních krovkách některých ptáků.
- Žíla – pohlavní úd samčí zvěře spárkaté.
- Žír – přirozená jadrná potrava zvěře spárkaté.
- Žlábek – krmelec pro jadrné krmivo.
Myslivecká mluva:
A
adept – uchazeč
aplaudování – u dančí zvěře – mávání kelkou (ocasem). Také šlehání, švihání, tleskání.
B
bachyně – samice prasete divokého
bakadla – oči zajíce
bákání (bekání, lekání) – varovný hlas vyplašené srnčí, jelení a dančí zvěře
bakuláč – jedinec v počáteční fázi růstu paroží
balabán – napodobenina ptáka určená k přilákání zvěře
balamut – lovecký pes vystavující drobné ptáky
barva – krev zvěře a loveckých psů
barvář – skupina loveckých psů určených ke sledování postřelené zvěře
barvit – krvácet
baskule – lůžko hlavně
bažantárna – komora na přezimování bažantů
bažantice – samice od bažanta
bažantnice – soustava lesních porostů a polí určená k chovu bažantů
besedovat – držet se pohromadě – hrabaví ptáci či zajíci
bezoár (jelení pižmo, světlomaz) – výěšek žlázy v koutku oka u jelení a dančí zvěře
bezoárové koule – kulovité zbytky nestrávené potravy v předžaludcích či střevech spárkaté zvěře
běh – noha zvěře srstnaté, dropa, divokého krocana a loveckého psa
běhák – noha dropa a krocana
běl – tuk spárkaté zvěře parohaté a rohaté
bizam – kožešina ondatry
bobčit – trousit bobky
boční (jelen) – mladý jelen neúčastnící se říje
borlice – menší trubka k loveckému troubení
bouchal – lovec který mnoho střílí a málo trefuje
brakýř (honič) – plemeno loveckých psů, které zvěř hlasitě nahání na lovce
brát – paši – pastvit se; vítr – větřit
broukání – krátký slabý hlas jelena v říji, jímž se ozývá obvykle v kališti
březňačka – kachna divoká
březňák – zajíc
březost – období, kdy samice srstnaté zvěře nosí v těle plod
buchtování – rytí prasete divokého
bulkáč (bulkař, paličkáč) – roční srnec nebo daněk s krátkým parožím bez růže
buřeň – hospodářsky bezvýznamná složka přízemní vegetace v lese
C
celibátník – lichý koroptví kohoutek používaný při výchově osiřelých koroptvích kuřat
Č
čabraka (sedlo) – oboustranná bělavá skvrna na bocích muflona
čárování – kladení stop v přímé čáře
čekalka – druh zálomku
čekaná – způsob individuálního lovu
čenich – nos šelem
černá zvěř – prase divoké
červená zvěř – zvěř jelení, dančí, srnčí, sičí
čiplenka – mladá samice parohaté zvěře, která se dosud neúčastnila říje
čiřikání – hlas koroptve polní
čtyřče – kombinovaná dlouhá lovecká zbraň se dvěma hlavněmi brokovými, jednou kulovou a jednou malorážkovou
D
divočák – prase divoké
divočice – kůže jakékoliv zvěře
divočina – zvěřina
dlaň – lopatovitá část daňčího paroží
dobrý čas – období, kdy je spárkatá zvěř tučná, zpravidla před říjí
dohledávka – hledání poraněné drobné zvěře pomocí psa
dorážení – útočení loveckého psa, šelmy či dravce na kořist
dosled – hledání poraněné spárkaté zvěře
drbat se – otírat bahno z kaliště o strom
drnošlap – bažant
drob – jedlé části vývrhu zvěře
drobná zvěř – menší savci a ptáci
dřevolezka – veverka
dubleta – výstřel ze dvou hlavní bez odlícení
důlek – bažantí hnízdo
dupání – varovný úder zadními běhy králíka divokého
dvoják – dvojhlavňová kulovnice s hlavněmi vedle sebe
dvojka – dvojhlavňová brokovnice s hlavněmi vedle sebe
dýchánek – místo, kde se koroptve v zimě přes noc těsně k sobě přitisknuté zahřívají
E
exteriér – vnější znaky těla zvířete
F
ferina – liška
fialka – žláza na hřbetu liščí oháňky
fíky – pachové žlázy na hlavě kamzíka
flémování (frnění, šklebení) – ohrnutí horního pysku a obnažení horní čelisti jelena
fretkování – norování divokých králíků za pomocí fretky
frkání – kašlavé zvuky provázené pohazováním hlavou srnčí zvěře, která se snaží zbyvit nosních střečků
funění – zvuky divočáka, jezevce, vydry a kun
H
háčky – zahnuté konce růžků kamzíka
hák – ukončení krajkování daňčí lopaty
háky – špičáky bachyně
halali – univerzální hlahol k poctě ulovené zvěře
hermelín – zimní kožešina hranostaje
hlásič – pes, který při dosledu zůstává u nalezené zvěře a ozývá se štěkáním
hlodáky (struhy) – řezáky hlodavců a zájicovitých
hnědák – pes hnědě zbarvený
holá zvěř – samice a mláďata zvěře spárkaté bez trofeje
hon – společný lov na drobnou zvěř
honcování – páření zajíců a králíků provázené souboji
honič = brakýř
hopkání – pomalý pohyb zajíce a králíka
hopsání – běh daňčí zvěře
houně – kožešina medvěda
hovoření – hlas bažantího kohouta po večerním zahřadování
hrabánkování – odhrabávání půdní pokrývky zvěří parohatou
hraby – místa po hrabánkování
hrad – doupě ondatry nebo bobra
hrobař – pes, který nalezenou zvěř na místě zahrabává
hrozny – tvrdý trus jelení zvěře
hrudky – trus srnčí zvěře
hryz poslední – úlomek vkládaný do svíráku ulovené spárkaté zvěře
hřadování – odpočívání nebo nocování některých ptáků na dřevinách
hříva – prodloužená srst na spodní části krku jelena nebo muflona
hubertka – zkostnatělá chrupavka v srdci spárkaté zvěře
hubičkovat se – chování holubů v době zásnub
hudrování – hlas krocana
huhlání – hlas výra
hukání – krátký hluboký hlas jelena v říji
CH
chmýří – prachové peří mláďat pernaté zvěře
chovný kus – vybraný k chovu, splňující podmínky chovu
chrutí – říje prasete divokého
chudý ve zvěřině – zesláblý, vyhublý
chvaty – pařáty dravců
chvost – ocas veverky a norka
chvostky – prodloužená srst na konci slechů rysa a veverky
chybit – minout cíl
J
jádro – maso šelem
jednuška – jednoranová brokovnice
jelenice – kůže jelení zvěře
jesle – zařízení pro přikrmování zvěře suchou pící
jistit – všemi smysly zkoumat okolí
K
kačírky – zatočená pírka na ocase kačera březňačky
káchání – hlas kachny
kalhotky – peří na stojácích některých dravců
kaliště – kaluž s řídkým bahnem, v níž se černá a jelení zvěř kaliští
kamžení – poštěkávání lišky v noci
kamzičí vous – prodloužená srst na hřbetě kamzíka
kanec – samec prasete divokého
kaňkování – období páření psovitých, kočkovitých a lasicovitých šelem
kazatelna – krytý posed, pozorovatelna
kelce – špičáky jelení zvěře
kelka – krátký ocas spárkaté zvěře (vyjma divočáka), medvěda a bobra
kladení – porod parohaté a dutorohé zvěře
kláskování – lákání bažantí zvěře klásky obilovin k zásypům
klektáky – špičáky v horní čelisti kňourů
klín – ocas bažanta
klovec (klubec) – zobák hrabavých ptáků
kmen – základní stav zvěře (kmenový stav)
kmotr – jezevec
kmotra – liška
kníry – vousy šelem a dropa velkého
knoflíkáč – roční srne s mámo vyvinutými parůžky – špičkami
kodrcání – část hlasového projevu tetřívka a bažanta v toku
komolá zvěř – bez trofeje, holá
komora – oblast, kde se zdržuje nejvíce zvěře, je zde omezen její lov
koruna – rozvětvení vrcholu jeleního paroží (min. tři výsady), jelen s korunou je korunový/korunáč
kořenáč – parožní stupeň daňka
kostřec (kostrč) – peří nad ocasními péry ptáků
kotel – hlavní komora v jezevčí či liščí noře
kozlice – dlouhá dvouhlavňová palná zbraň s hlavněmi pod sebou (kulová, broková, kulobroková)
kožešina – vydělaná kůže šelem
kožich – kůže šelem krom medvěda
kratiny – vnější pohlavní orgány samčí zvěře spárkaté
krejčík – slabší jelen při tlupě laní ovládané hlavním jelenem
krmeliště – místo, kde je zvěři předkládané krmivo (za účelem přikrmování, nikoliv vnadění)
křížák – srnec šesterák, jehož přední a zadní výsada vyrůstají naproti sobě
kulobrok – dvouhlavňová lovecká zbraň s brokovou a kulovou hlavní
kvorkání – hlas sluky v toku
L
lámání – praskání větviček pod kroky zvěře
lankasterka – lovecká zbraň s vnějšími kohouty
latina myslivecká – přikrášlené a přehánějící vyprávění myslivců
leč – část honitby, ve které probíhá lov
leč poslední – posezení po ukončení honu
lesňák – zajíc zdržující se trvale v lese
letky – dlouhá péra na křídlech zvěře pernaté
letnina – usušené olistněné výhonky stromů a keřů používané k přikrmování zvěře v době nouze
licousy _ prodloužená srst na lících rysa
lístkování – vábení srnčí zvěře pískáním na měkký list
liz – sůl nebo hlína s příměsí soli předkládaná býložravcům
lizák – jazk zvěře spárkaté a psů
lodyha – hlavní osa parohu
lončák – prase divoké ve druhém roce života
lopata – paroží daňka a losa lopatáče
lože – místo kde zvěř jeleí,dančí,srnčí,černá nebo zajíc ležela
lýčí – silně prokrvená a citlivá, krátce osrstěná kůže s množstvím pachových žláz, vyživující rostoucí paroh
lyra – rozprostřený tatrč tetřívka
M
malovánky (otěrky) – bláto otřené divokými prasaty o kůru stromu u kališť
markazín – sele prasete divokého v pruhovaném šatu
maso – svalovina těla volavky, kormorána, racka, dravců a sov
metání– porod mláďat černé zvěře, hlodavců a šelem včetně loveckých psů
mlazina – mladý lesní porost
morda – tlama větších šelem a psů
mordička – tlama lasic
mravenčení – rozhrabávání mraveniště
mrmlání – tišší a hlubší hlas jelena v říji; hlas medvěda
mroukání – hlas veverky a zajíce
myškování – vábění šelem pomocí vábničky myškovačky napodobující pískání hlodavců
N
načínač – pes trhající nebo požírající dohledanou zvěř
naháňka – druh společného honu, při němž se zvěř nahání na střelce, stojícího na určitém stanovišti
náprsenka – světlá skvrna na hrdle kuny
násadec – čelní výrůstek kosti u kořene toulce zvěře dutorohé
nátlačka – způsob společného lovu spočívající v tichém pozvolném nahánění zvěře na střelce
nažina – místo na těle ptáka, porostlé jen velmi řídce prachovým peřím, nebo zcela holé.
nehet – špička zobáku ptáků vrubozobých
nepravidelný / nerovný – mající nestejně vyvinuté parohy, na obou lodyhách rozdílný počet výsad
nos – mají psi a srstnatá zvěř vyjma zvěře spárkaté
O
obeznávat – zjišťovat místo pobytu zvěře
obnova – nová pokrývka sněhu
obojetnice – dlouhá lovecká kombinovaná palná zbraň – broková a kulová hlaveň vedle sebe
obřitek – zadní část kýt zvěře jelenovité
obzorka – dalekohled
odkazování – pohyby běhů zhasínající zvěře
oháňka – ocas dlouhosrstého psa, lišky, vlka
ochoz – pěšinka, po níž zvěř pravidelně přechází
opěrák – střední výsada na parohu jelena a daňka
ostrouhat – činnost, při níž srnec zbavuje parůžky lýčí.
ošlapovati – pojímati samičky pernaté zvěře; kohout bažantí však slepice ostruhuje.
otlučky – místa na dřevinách, otlučená parožím zvěře spárkaté.
ouška – vztyčitelná pírka na hlavě sov.
oznamovač – pes, který dosledovanou zvěř oznámí svému vůdci a dovede ho k ní
P
páráky – spodní dlouhé špičáky divočáků
parukáč – srnec, zřídka jelen, jemuž místo paroží vyrůstá houbovitě pórovitý výrůstek – paruka
pařáty – drápy na prstech dravých ptáků
paše – pastvapečeť – plocha pod růží, kde se paroh oddělil od pučnicepekáč – lože zajíce
peleš – hnízdo dravce
perly – hrbolky na kůži a lodyze paroží
perutě – křídla
pesík – silnější, rovný a delší chlup, vyrůstající z pokožky jednotlivě a přerůstající podsadu
pěšák – bažant jdoucí při honu po zemi
píchák – zobák sluky
pírko – ocas zajíce, králíka a divočáka
pískání – hlas sluky, srny a srnčete
plná – oplozená srstnatá samičí užitková i dravá zvěř
plováky – nohy vodního ptactva – kachen, lysky, kormorána a potápek
pojímání – páření ptáků
pokládání – páření spárkaté zvěře s výjimkou prasete divokého
popelení – povalování hrabavých ptáků v písku nebo prachu
poušky (ohníčky) – červené vypouklé lysinky kolem světel kohoutů tetřeva, tetřívka, jeřábka a bažanta.
povelka – krátká lovecká trubka jednotónová nebo dvoutónová, používaná v lese a při honech.
praporce – prodloužená srst na bězích dlouhosrstých psů.
prášení – kálení zvěře srstnaté a psů
pravidelný (o parozích) – jsou-li oba parohy stejně vyvinuté
právo lovecké – právo lovce na některé části zvěřiny
prče – zajíci prokousané pěšinky v obilí
prk – říjný pach samců spárkaté zvěře
proutek – ocas lasice a hranostaje
prut – ocas krátkosrstého psa a vydry
přebarvovat – línat
předsazení – zamíření před cíl při střelbě na pohyblibý cíl
přepeřování – pelichání
přezka – vnější samičí ústroj některé zvěře srstnaté, feny a kočky
příkradnice – záštita z přirozeného rostliného materiálu, za níž se lovec přikrádá ke zvěři
pucky (kaštánky) – kožní žlázy pod patou zadních běhů jelenovitých
pučnice – úseky nástavců čelní kosti u samců jelenovitých, základ růstu parohů
puk – nevyvinutá výsada na paroží
R
rez – moč zvěře
roček – jednoleté mládě spárkaté zvěře
rochání – hlas daňka v říji
rouno – hříva muflona.
rousy – delší opeření ptačích stojáků sahající až mezi prsty k drápům
rýdovák – ocas dravců
ryj – rypák divočáků
ryjiště (ryjisko) – místo rozryté divočáky
Ř
řevnice (říjnice) – vábnička na jelena
říjiště – místo, na němž se shromažďuje zvěř k říji
S
sádlo – tuk drobné zvěře, šelem a divočáků
sběř – loupeživá zvířata, která nepatří mezi zvěř (toulaví psi a kočky)
sekáč – mladý kňour (2 – 4 roky)
selení – metání selat bachyní
seliště – místo, kde bachyně metala selata (oselila se)
shoz – shozený paroh nebo parůžek
skolení – hlasový projev lišky
skučení – hlas lišky, vlčat, medvíďat
slechy – uši zvěře a loveckých psů
slídění – prohledávání krytin, vypichování zvěře a nadhánění na lovce psy slídiči
spála – tmavá skvrna v okolí žíly říjného jelena nebo daňka
stavit zvěř – zadržet prchající zvěř psem stavičem
stojáčky – nohy pernaté zvěře kromě dropa, krocana a vodních ptáků
strouhat – odírat parůžky o slabší stromy (srnec)
střapec – prodloužená srst v okolí pohlavních orgánů spárkaté zvěře
stříž – střelené části srsti nebo peří
světla – oči zvěře a loveckého psa
svírák – ústní dutina spárkaté zvěře
svírka – pohlavní orgán samičí zvěře jelenovité
Š
šat (roucho) – pokryv těla zvěře
šat svatební – opeření samců pernaté zvěře v době páření
škára – kůže prasat divokých a jezevců
škrabáky – drápy zajíce a králíka
škůdník – útočný jelen či srnec s málo četným parožím
šoulačka – způsob osamělého lovu, při kterém lovec prochází revírem a snaží se opatrně přiblížit ke zvěři
šoulák – lovecká stezka využívaná k soulačce
špičák – parohatá zvěř s parožím bez výsad
štětec – ocas jezevce
štětka (jelení, kamzičí, kančí, zaječí) – svazek dlouhé srsti upevněný do ozdobného toulce
T
teplá stopa – čerstvá stopa
terček – samec loveckých dravců
těžká – březí samice spárkaté zvěře
tikání – hlas kuřat hrabavé zvěře
tlama – ústní dutina velkých šelem
tlapa – chodidlo medvěda, jezevce, rysa
tlapka – chodidlo zajíce, králíka, drobných šelem a psa
tlumení dravé zvěře – úprava početního stavu dravé zvěře
tlupa – skupina spárkaté zvěře
tok – sexuální chování ptáků předcházející páření
tokaniště – místo, na němž ptáci hromadně tokají
trávník – žaludek přežvýkavců
trháky – nejvyšší stoličky v chrupu šelem a psů
trojáček – dlouhá lovecká palná zbraň se dvěma brokovými hlavněmi a jednou malorážkovou
troják – dlouhá zbraň se dvěma hlavněmi brokovými a jednou kulovou
troják dvojákový – dlouhá palná zbraň se dvěma hlavněmi kulovými a jednou brokovou
trojče – dlouhá palná zbraň s hlavní brokovou, kulovou a malorážkovou
tříšť – střelou roztříštěné části kostí
U
uhlířka – tmavě zbarvená liška
uchvácení – zmocnění kořisti dravou zvěří
újeď – návnada na dravou zvěř
újediště – místo, kam se ukládá újeď
újednictví – nemyslivecký způsob lovu využívající chovatelské výsledky sousední honitby
újedník (záškodník) – lovec zmocňující se kořisti nemysliveckým způsobem
úlomek – větvička dřeviny využívaná při úspěšném lovu (jednovýhonkový, třívýhnkový, pětivýhonkový)
ustalování zvěře – práce ohaře, při níž navětřenou zvěř oběhne a vystavuje ji proti lovci
V
vábení – napodobování hlasu zvěře při lestném způsobu lovu k přivábení zvěře vábničkou
václavka – husa polní
varování – hlas zvěře, při kterém upozorňuje jedince svého druhu na nebezpečí
trávník – žaludek přežvýkavců – daněk se slabým lopatovitým parožím
vázání – uchopení kořisti a držení loveckým dravcem
vesla – nohy vodních ptáků a vydry
větevnice – kuna lesní
větrník – nos spárkaté zvěře kromě divočáka
větření – hledání čichem
větřidla – látky sloužící k přilákání zvěře vůní
vidlák – samec parohaté zvěře s dvěma výsadami
vlčník (vlčí výsada) – výsada parohu jelena, která někdy vyrůstá mezi opěrákem a korunou
vlna – srst zajíce a králíka, krátká srst prasete divokého
vnadiště – místo, kde se zvěři předkládá návnada
vodění mláďat – rodičovská péče zvěře o mláďata
vrh – rození mláďat šelem, psů a hlodavců, též používáno pro všechny mláďata
vruby – roční přírůstky na toulcích rohaté zvěře
vřeštění – naříkavý hlas zajíce, rysa a kuny
vřeštidlo – vábnička napodobující vřeštění zajíce
vsuk / vjezd – vstup do nory
vybarvit – vykrvácet
výbojník – jelen nebo daněk ovládající říjiště
vydávání – štěkání
výhoz – nejedlé vnitřnosti zvěře
vyježděná nora – uhlazená stálým užíváním
vylétaný dravec – plně schopný letu
vylomit se – hlučně vyrazit z houštiny
výlož – vyložení ulovené zvěře po ukončení každé leče
vypěšit – zasáhnout letící pernatou zvěř do stojáčku
vypíchnout – vyplašit zvěř z lože
výpraš – výkaly pernaté zvěře
výřad – vyložení zvěře po ukončení honu
vyslídit zvěř – nalézt zvěř – o psu
vystavování – znehybnění ohaře při navětření zvěře
vysoká zvěř – jelení zvěř
výstražka – druh zálomku
vývrh – vnitřnosti zvěře (jedlý drob a nejedlý výhoz)
vývrtkáč – srnec či jelen s parožím do tvaru vývrtky
vývržek – nestrávené zbytky potravy dravce nebo sovy
Z
zábrk – hlasový projev tetřeva po zahřadování
zadina – odpadové znečištěné obilí
záhryz – větve dřevin předkládané v zimě zvěři
zahřadovat – vylétnout a usadit se na hřadovním stromě
zajistit – dorazit živou lapenou nebo postřelenou dravou srstnatou zvěř úderem holí
zajít – zahynout bez zužitkování
záleh – místo, na němž zalehla zvěř
zalícení – přiložení pažby zbraně k líci
zálomek – větvička sloužící označení místa nebo k předání jiného signálu (čekací, hlavní, nástřelový, stopový, příčný, stanovištní, výstražný)
zalomit – označit zálomkem
zámek – chrupavčité spojení pánevních kostí spárkaté zvěře
zamření – odležení zvěřiny
západ (zapadnutí) – přílet do krytu
zapeřit – poraněnou pernatou zvěř usmrtit zaražením ostrého hrotu (dříve silného brku) do vazu zvěře
zápory – hluboké šlépěje zvěře na místě nástřelu vzniklé při zásahu zvěře
záraz – usmrcení poraněné zvěře zaražením nože do vazu
zasádlený – tučný (medvěd, jezevec před ulehnutím k zimnímu spánku)
zásyp – krmné zařízení pro pernatou zvěř pro podávání jadrného krmiva
zatahovat – klidně vstupovat do krytu
závodčí – myslivec zavádějící střelce při společném lovu
zbujník – srnec nebo jelen útočící na člověka
zejk – ostrý hrot v horní čelisti sokolovitých
zhasnout – zemřít
znaky pobytové – jakékoliv stopy prozrazující přítomnost zvěře
znamení nebeská – pobytová znamení, jež jelen zanechává parožím na vegetaci
zoban – zobák dravých ptáků
zpátečník – starý jelen nebo srnec, který již nasadil paroží horší než v předchozím roce
zradit zvěř – splašit zvěř při lovu
zrcátko – pestře zbarvená pírka ručních letek některých ptáků (např kachna divoká)
zrůdník – samec parohaté zvěře s nenormálním parožím
zůstat v ohni (v ráně) – zhasnou na místě, kde byla zvěř zasažena
zvěřina – maso a jedlé vnitřnosti zvěře
zvonit – kývat prutem – o psu
Ž
žíla – pohlavní orgán samčí zvěře srstnaté (pyj)
žír – potrava srstnaté zvěře sbíraná ze země
žvechtání – hledání potravy zobákem ve vodě
Myslivecká abeceda nebo také myslivecká hantýrka je tradiční mluva, kterou používají myslivci v provozu jako odbornou a profesní mysliveckou mluvu.
Každý myslivec by měl znát dobře mysliveckou mluvu, dobře rozhodně u všech druhů zvěře, která žije v jejich honitbě, která souvisí s výkonem práva myslivosti, s kynologií, lovectvím a s péčí o zvěř.