Tato próza, často označovaná za vrchol Hrabalovy tvorby, jako jedno z mála děl tohoto autora nesmělo v soudobém Československu vyjít. Ačkoliv kniha byla dokončena už roku 1971, prvního exilového vydání se dočkala až roku 1980, v Jazzové sekci (občanské sdružení pro nekomerční kulturu) a oficiálně až roku 1989. Za hlavní důvod zákazu vydání byly uváděny příliš otevřené erotické scény, kniha ale rozhodně nemohla vyhovovat ani z hlediska ideologického – Hrabal zesměšňuje všechny totalitní režimy, na českého člověka se určitě nedívá skrz růžové brýle a navíc striktně odmítá černobílé vidění 2. světové války a jejích následků.
Rozbor:
Autor: Bohumil Hrabal
Dílo: Obsluhoval jsem anglického krále
Dílo: Obsluhoval jsem anglického krále
Ukázka:
A tak se jednou stalo, že přijeli autem největší pražští hoteliéři, včetně pana Brandejse a pana
Šroubka, objednali si večeři, vrchní a pinglové upravili jejich stůl s tou největší pečlivostí a
vkusem, jen kvůli nim jsem udělal spodní osvětlení skály deseti reflektory, ukrytými pod
rododendrony tak, aby celá skála byla ozářená a dala vyniknout ostrým hranám a
fantastickým stínům a květinám a keříčkům, a umínil jsem si, že kdyby ti hoteliéři byli
náchylní ke smíření a k tomu, že mne vezmou mezi sebe, že mi nabídnou členství v grémiu
hoteliérů, zapomenu na všechno zrovna tak, jako by zapomenuli i oni.
A tak se jednou stalo, že přijeli autem největší pražští hoteliéři, včetně pana Brandejse a pana
Šroubka, objednali si večeři, vrchní a pinglové upravili jejich stůl s tou největší pečlivostí a
vkusem, jen kvůli nim jsem udělal spodní osvětlení skály deseti reflektory, ukrytými pod
rododendrony tak, aby celá skála byla ozářená a dala vyniknout ostrým hranám a
fantastickým stínům a květinám a keříčkům, a umínil jsem si, že kdyby ti hoteliéři byli
náchylní ke smíření a k tomu, že mne vezmou mezi sebe, že mi nabídnou členství v grémiu
hoteliérů, zapomenu na všechno zrovna tak, jako by zapomenuli i oni.
Literární druh: epika
Literární žánr: román (krátký)
– práno ich-formou
> autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou
Literární žánr: román (krátký)
– práno ich-formou
> autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou
Doba děje: doba kolem 2. světové války
Místo děje: různá místa v Čechách -> různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval
Jazyk:
– vyskytuje se zde:
Místo děje: různá místa v Čechách -> různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval
Jazyk:
– vyskytuje se zde:
- nespisovný jazyk
- germanismy
- pomlky
- přirovnání
- dlouhá souvětí
Kompozice: 5 kapitol, původně to měly být samostatné povídky, ačkoliv na sebe dějově
navazovaly
– rámcová >> každá kapitola začíná stejnou větou („Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“)
navazovaly
– rámcová >> každá kapitola začíná stejnou větou („Dávejte pozor, co vám teďka řeknu“)
Hlavní postavy:
– Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě. Dítě je celoživotně pronásledován
pocitem méněcennosti nejen díky své výšce a snaží se být nejlepší z nejlepších. Dítě nikdy
není delší dobu šťasten. Vždy když naplní své přání, přijde na to, že mu to nepřináší trvalé
uspokojení, tedy je to k ničemu. Společnost navíc tímto hrdinou opovrhuje, protože ho vidí
jako člověka, který se staví vždy na místo silnějšího.
– Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě. Dítě je celoživotně pronásledován
pocitem méněcennosti nejen díky své výšce a snaží se být nejlepší z nejlepších. Dítě nikdy
není delší dobu šťasten. Vždy když naplní své přání, přijde na to, že mu to nepřináší trvalé
uspokojení, tedy je to k ničemu. Společnost navíc tímto hrdinou opovrhuje, protože ho vidí
jako člověka, který se staví vždy na místo silnějšího.
– Líza – německá žena pana Dítě
– Vrchní Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž
> psáno tak, aby bylo dílo velice poutavé a čtenář se nemohl odtrhnout od děje
– Vrchní Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž
> psáno tak, aby bylo dílo velice poutavé a čtenář se nemohl odtrhnout od děje
Děj:
Hlavní hrdina již ve 14ti letech pracuje v hotelu Praha, pak přestoupí do hotelu Tichota a
nakonec pracuje v hotelu Paříž pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval
anglického krále. Přijde válka a on, zamilován do Němky odjíždí z Čech. S Němkou má syna.
Během války přijde o syna i ženu, ale přijde k majetku. Vybuduje si vlastní hotel a konečně se
mu splní sen, stane se milionářem, ale v hloubi srdce není šťasten, protože o to nejcennější
přišel. Během znárodňování ztrácí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře,
ke je jim možná lépe než doma. Po této zkušenosti odjíždí dělat práci dřevorubce. Nakonec
dělá cestáře v zapadlé vísce a je konečně šťastný.
Hlavní hrdina již ve 14ti letech pracuje v hotelu Praha, pak přestoupí do hotelu Tichota a
nakonec pracuje v hotelu Paříž pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval
anglického krále. Přijde válka a on, zamilován do Němky odjíždí z Čech. S Němkou má syna.
Během války přijde o syna i ženu, ale přijde k majetku. Vybuduje si vlastní hotel a konečně se
mu splní sen, stane se milionářem, ale v hloubi srdce není šťasten, protože o to nejcennější
přišel. Během znárodňování ztrácí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře,
ke je jim možná lépe než doma. Po této zkušenosti odjíždí dělat práci dřevorubce. Nakonec
dělá cestáře v zapadlé vísce a je konečně šťastný.
Autor:
Bohumil Hrabal byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů
druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším autorem 20. století. Za své dílo byl
několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v jiných zemích. V jeho dílech je velice
zřejmá autobiografičnost, protože hojně čerpal z životních skušeností.
Bohumil Hrabal byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů
druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším autorem 20. století. Za své dílo byl
několikrát oceněn nejen v České republice, ale i v jiných zemích. V jeho dílech je velice
zřejmá autobiografičnost, protože hojně čerpal z životních skušeností.
Citát z díla Obsluhoval jsem anglického krále
„Snad to bylo i tím, co všechno jsem slyšel od pana profesora, který se překonával v nadávání, žádný kočí nedovedl tak nadávat ani koním, ani lidem tak, jako pan profesor francouzské literatury a estetiky…, a přitom nám vykládal o všem, co zajímalo i jej, vykládal každý večer, ještě jsem otvíral dveře, a on než usnul, než jsme usnuli, tak do poslední chvíle vykládal taky, co je estetika a co je etika a o filozofii a filozofech, vždycky o těch filozofech vykládal tak, Krista Pána nevyjímaje, že to je banda raubířů a syčáků a vrahounů a darebáků, že kdyby nebyli, bylo by lidstvu líp, ale lidstvo že je potomstvo zlé a blbé a zločinné, a tak snad ten profesor mě utvrdil v tom, že je třeba být sám, že večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen hluboké studny…“
Interpretace díla
1. Úvodem
Novela (ba spíše soubor epizod volně propojených časovou chronologií a některými postavami) Obsluhoval jsem anglického krále se výrazně liší od předchozích děl Bohumila Hrabala. Autor zde nevytváří útržkovité náhledy do nitra obyčejných lidí jako např. v Pábitelích nebo Perličce na dně, ale předkládá svým čtenářům ucelený příběh vyjádřený souvislým proudem řeči, resp. automatickou metodou psaní. Text je členěn do navazujících kapitol, které vždy začínají větou Dávejte pozor, co vám teďka řeknu a jsou zakončeny slovy Stačí vám to? Tím dneska končím.
2. Jan Dítě
2.1 Dítě jako dítě
Nejvíce mé interpretační pozornosti přitahuje samotná hlavní postava a zároveň vypravěč příběhu, číšník Jan Dítě. Už jeho příjmení je příznačné – v knize je mnohokrát zmiňován jeho malý vzrůst, kvůli němuž se cítí méněcenný a snaží se ostatním vyrovnat, zapadnout mezi ně či je napodobovat. Jako prostředek k získání společenského postavení a uznání považuje peníze. Tuto myšlenku v něm podporoval jeden z hostů hotelu Zlaté město Praha, pan Walden, když mu opakoval:
„Pamatuj si, peníze ti otevřou cestu do celýho světa.“
Proto se protagonista chce stát milionářem a hoteliérem. Nejdříve však zastává podružné práce – prodává párky na nádraží, pracuje jako pikolík a následně jako číšník v hotelu Tichota, až se dostává do luxusního prostředí pražského hotelu Paříž, kde potkává svůj životní vzor – vrchního Skřivánka, který údajně „obsluhoval anglického krále“. Tato tři slova nejsou pouhou frází, jíž by se vrchní honosil, ale přebírají vyšší význam – jsou synonymem pro kultivovanost, noblesnost a bohaté pracovní zkušenosti.
2.2 Proměna Dítěte, proměna státu
Dětinskosti Jana Dítěte si lze všimnout i v jeho naivním pohledu na svět a na život. Ačkoliv je velmi vnímavý, téměř nekomentuje zásadní historické události (anexi Sudet, obsazení Československa, nástup komunismu) a ve vyprávění o nich můžeme nalézt jen krátké zmínky.
„A tak jsem byl dlouho bez místa, až konečně přišla německá vojska a obsadila nejen Prahu, ale i celou zemi…A to se mi slečna Líza na dva měsíce ztratila…“
Soustřeďuje se hlavně na svůj život a na Němku Lízu, do které je zamilován a s níž se poté ožení.Teprve postupně si uvědomuje své chyby a zradu vlastního národa.
„A tak zatímco v Praze popravčí čety popravovaly, zrovna tak v Brně a u ostatních soudů, kde měli právo popravovat, tak jsem já stál nahý před lékařem…“
„Najednou na mne přišla hrůza, že tam jsou popravy a já tady stojím před doktorem s přirozením v hrsti…“
„… a tak úřad pro ochranu německé cti a krve neshledal nic proti tomu, abych si vzal árijku německé krve, a mocnými ranami razítek jsem obdržel svatební povolení, zatímco čeští vlastenci těmi samými ranami s těmi samými razítky byli odsouzeni k smrti.“
Jeho svobodná dětská mysl a tělo jsou pod tlakem nacistického režimu, očekávání, pravidel
a povinností, na což hlavní postava reaguje následovně:
a povinností, na což hlavní postava reaguje následovně:
„… aby otěhotněla tak, jak si přeje, podle germánské nové cti, aby milostí v jejím břiše začal nový život nového člověka, který založí a bude žít nový řád nové krve, nového smýšlení a nové cti, a když jsem slyšel to všechno, tak jsem cítil, jak ode mne odchází všechno to, co dělá mužského mužským, a tak jsem jen ležel a díval se do stropu a snil jsem o ztraceném ráji, o tom, jak to všechno bylo krásné před manželstvím, o tom, jak jsem se všemi ženami žil jako nějaký psí bastard, zatímco teď jsem postaven před úkol jako nějaký ušlechtilý pes s ušlechtilou fenou…“
V situaci, kdy je zadržen Němci a podezříván ze spolupráce s Rusy, dokonce sám přijímá trest a nevadí mu fyzické utrpení.
„… a já jsem se smál a smál, tak nějak jsem necítil nic, ani to bití, ani ty rány, ani ta zranění, ostatní se na mě dívali, jako bych byl slunce, hrdina, když mne tam hodili, tak na mne s hnusem křičeli ti esesáci, ty bolševická svině!, a mně to označení znělo v uších jako lahodná hudba, jako milounké oslovení, protože jsem začínal vědět, že tohle je vstupenka, zpáteční lístek do Prahy, zmizík, šťáva, kterou lze vymazat jedině to, kam jsem se dostal, když jsem si vzal Němku, že jsem stál v Chebu před nacistickým doktory, kteří mi prohlíželi přirození…“
Před čtenářem s dětskou prostotou a upřímností nijak neskrývá své pohnutky a myšlenky, které nejsou ani vlastenecké, ani v nich neprojevuje lítost nad svými činy nebo starost o svou manželku Lízu a syna, pouze si chce uchránit vlastní život, jelikož si je vědom blížícího se konce války.
„…a všechno jsem dělal ne z nějakého soucitu nebo laskavosti, ale pořád jsem myslel na to, abych měl co nejvíc alibi, až jednou ta válka skončí.“
2.3 Jan Dítě – netypický hrdina
Vyvstává zde otázka, zda je Jan Dítě postavou hrdinskou. Z dotazníku uveřejněném v knize
Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále vyplývá, že i když Dítě nedisponuje klasickými hrdinskými rysy jako je statečnost, odvaha, obětavost, neotřesitelná morální síla nebo ochota nasadit vlastní život, přesto jsou mu přisuzovány určité hrdinské rysy. Čeští čtenáři Dítětovi vytýkají pasivitu a podřízenost vnějším vlivům, ale přesto, že se v některých chvílích jejich smýšlení s jeho skutky rozcházejí, získává si jejich sympatie díky své dobrotě, laskavosti, něžnosti a absenci špatných úmyslů. Nejvíce jsou schopni se s Dítětem ztotožnit v závěru knihy, kdy se vzdává veškerých materiálních jistot, odchází do šumavských lesích a nalézá štěstí v samotě, jen ve společnosti několika zvířat, a zcela smířen vykonává práci cestáře a sepisuje své vzpomínky. Jan Dítě tedy prochází vývojem, dospívá a zaměřuje se na duchovnější stránku života, protože ani společnost krásných žen, manželství nebo bohatství mu nepřineslo trvalou spokojenost.
Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále vyplývá, že i když Dítě nedisponuje klasickými hrdinskými rysy jako je statečnost, odvaha, obětavost, neotřesitelná morální síla nebo ochota nasadit vlastní život, přesto jsou mu přisuzovány určité hrdinské rysy. Čeští čtenáři Dítětovi vytýkají pasivitu a podřízenost vnějším vlivům, ale přesto, že se v některých chvílích jejich smýšlení s jeho skutky rozcházejí, získává si jejich sympatie díky své dobrotě, laskavosti, něžnosti a absenci špatných úmyslů. Nejvíce jsou schopni se s Dítětem ztotožnit v závěru knihy, kdy se vzdává veškerých materiálních jistot, odchází do šumavských lesích a nalézá štěstí v samotě, jen ve společnosti několika zvířat, a zcela smířen vykonává práci cestáře a sepisuje své vzpomínky. Jan Dítě tedy prochází vývojem, dospívá a zaměřuje se na duchovnější stránku života, protože ani společnost krásných žen, manželství nebo bohatství mu nepřineslo trvalou spokojenost.
3. Významy slov a hrátky s jazykem
Bohumil Hrabal využívá symboliky jmen nejen u Dítěte, ale například i u pojmenování hotelu Tichota nebo nevěstince U Rajských. Napadají mě dvě možné interpretace názvu „Tichota“. Za prvé by se toto označení mohlo vztahovat k osamělému a klidnému místu, kde se tento hotel nachází. Za druhé jeho název může být paradoxní, protože v hotelu Tichota se schází hlučná společnost, jejíž nezřízené radovánky jsou skryté před okolním světem. Pojmenování nevěstince U Rajských je poměrně jasným odkazem k biblickému Ráji, tedy místě, kde člověk nachází štěstí, radost a potěšení.
Tím však autorovo hraní se slovy nekončí. Před protagonistovým odchodem na Šumavu dochází k zadržování všech milionářů a zabavování jejich majetku. Ačkoliv se Jan Dítě tomuto mohl vyhnout, vytrvává ve své snaze zapadnout mezi ně a dobrovolně se s nimi nechává zavřít do kláštera a penzionátu, které dříve obývali kněží. Milionáři jsou střeženi milicionáři, ale toto soužití vězňů a jejich dozorců je velmi mírné a přináší užitek oběma stranám.
„A tak se v internátě vyvářelo, dělal se jídelní lístek, který se dal schválit veliteli milicionářů, aby laskavě dal připomínky, protože milionáři považovali milicionáře za svoje hosty, a taky jsme v jídelnách a refektářích sedali všichni pohromadě…“
Situace zachází tak daleko, že se milionáři převléknou za milicionáře a sami se hlídají. Slova milionáři a milicionáři si tedy nejsou nadále blízká jen náhodnou hláskovou shodou, ale rovněž jejich významy a funkce splývají.
„… a tak se stávalo, že dovolenou si brali i milionáři, tak nám důvěřovali a věděli, že neutečeme, a když bychom utekli, tak se nám to stalo dvakrát, tak jsme přivedli milionáře dalšího dobrého známého, aby si odpočinul od rodiny…, a tak se milicionáři vysvlékli a převlékli do civilu a uniformy jsme si brali my, milionáři, a hlídali jsme sami sebe…“
Jak jsem již uvedla, Bohumil Hrabal zachovává sjednocený začátek a konec všech kapitol. Stejně tak v úvodu se postava básníka vyjadřuje o lidstvu jako potomstvu zlém, blbém a zločinném. Ta samá slova používá v závěru i profesor francouzštiny, s nímž se Dítě setkává v šumavském pohraničí. Autor tak uzavírá své dílo do nenápadného rámce.
Stačí vám to? Tím dneska končím.
ZDROJE:
HRABAL, Bohumil: Tři novely Bohumila Hrabala. Československý spisovatel: Praha, 1989. ISBN 80-202-0059-2. Str. 160.
COSSET, Pierre-Laurent; GRAFNETTOVÁ, Lenka: Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Slon: Praha, 2009.
HRABAL, Bohumil: Tři novely Bohumila Hrabala. Československý spisovatel: Praha, 1989. ISBN 80-202-0059-2. Str. 279
OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE | Bohumil Hrabal | Rozbor knihy
Obsluhoval jsem anglického krále úryvek
sklenice grenadýny
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Když jsem přišel do hotelu Praha, tak mne vzal šéf za levý ucho
a zatahal mě za něj a povídá: „Jseš tady pikolík, tak si pamatuj! Nic
jsi neviděl, nic jsi neslyšel! Opakuj to!“ A tak jsem řekl, že v podniku jsem nic neviděl a nic neslyšel. A šéf mne zatahal za pravý
ucho a řekl: „A pamatuj si ale taky, že všechno musíš vidět a všechno slyšet! Opakuj to!“ A tak jsem udiven opakoval, že všechno
budu vidět a všecko slyšet. A tak jsem začal. Každý ráno v šest
hodin jsme byli na place, taková defilírka, pan hoteliér přišel, po
jedné straně koberce stál vrchní a číšníci a na konci já, tak maličký
jako pikolík, a na druhý straně stáli kuchaři a pokojský a ficky a
kredencká, a pan hoteliér šel kolem nás a díval se, jestli máme čistý náprsenky a frakový límce i frak bez poskvrny, a jestli nechybějí knoflíky a jestli jsou vyčištěný boty, a naklonil se, aby čichem
zjistil, jestli jsme si myli nohy, pak řekl: „Dobrý den, pánové, dobrý den, dámy…“ A už jsme s nikým nesměli mluvit a číšníci mě
učili, jak se balí do ubrousku nůž a vidlička, a já jsem čistil popelníky a každej den jsem musel vyčistit plechový košíček na horký
párky, protože já jsem roznášel na nádraží horký párky, naučil mne
to ten pikolík, kterej už pikolíkem přestal být, už začal pracovat na
place, ach, ten se něco naprosil, aby mohl roznášet dál párky! Až
mi to bylo divný, ale pak jsem to pochopil. Nic jsem nechtěl dělat
než roznášet podle vlaku horký párky, to kolikrát denně jsem dal
páreček za korunu osmdesát s rohlíkem, ale cestující měl jen dvacet korun, někdy padesátikorunu, a já jsem vždycky neměl drobný,
i když jsem je měl, a tak jsem prodával dál, až pak už cestující
vyskočil do vlaku a dral se k okýnku a natahoval ruku a já jsem
nejdřív položil horký párky a pak jsem řehtal v kapse drobnými,
ale cestující křičel, že drobný ať si nechám, hlavně ať vrátím bankovky, a já jsem ty bankovky pomalu hledal v kapse, a výpravčí už…
Pokračování úryvku knihy zde:
