inspirací skutečný příběh bohatých Židů zajatých v roce 1943 na Sicílii (záminkou výměna za německé důstojníky) a příběh polské herečky v koncentračním táboře
Charakteristika hlavních postav:
Kateřina Horovitzová: jediná ženská hrdinka, 19 let, 6 sester, z chudé židovské rodiny (podnik na výrobu dřevěných výrobků), krásná, půvabná tanečnice, silná osobnost, odvážná, inteligentní, skromná, fixovaná na rodinu
Herman Cohen: mluvčí skupiny zajatých Židů, má jejich důvěru, vdovec, jazykově vybavený, spolehlivý, slušný, diplomatické chování, musí se podřídit
Bedřich Brenske: nacistický důstojník, velitel akce „výměny zajatců,“ výborný řečník, manipulátor a lhář, vyděrač, demagog, fanatik
Rappaport-Lieben: jeden z nejbohatších Židů, vlastní akcie jatek a kabaretu, z Chicaga, není naivní, vzepře se
krejčí: z Varšavy, šikovný, hubený, zbitý, psychicky zničený, jako trest za pomoc Kateřině musí pracovat v četě ve svlékárně – odklízí těla
rabín Dajem z Lodže: obsluhuje spalovnu, unikl z transportu smrti (dovedně zpíval, teď musí ve spalovně také zpívat), psychicky trpí
Stručný děj:
V červenci 1943 bylo v Itálii zajato dvacet amerických Židů původem z Evropy, kteří se vrátili z bezpečné Ameriky v době dočasného pokoje. Jejich bohaté bankovní účty jim zaručily jiné zacházení než s chudými Židy, na které v koncentračním táboře čekala ihned smrt. U těchto dvaceti v čele s mluvčím Hermanem Cohenem má proběhnout výměna za německé důstojníky. Herman Cohen si na rampě u koncentračního tábora všimne mladé Polky, která říká otci, že nechce zemřít, a odkoupí ji za jistou sumu peněz, zatímco ostatní členové její rodiny – šest sester, rodiče a dědeček – jsou zabiti. Kateřina Horovitzová to však netuší a napíše jim vzkaz na dno kufru tamějšího zajatého krejčího. Výměna má proběhnout na lodi v Hamburku, a právě tam vlak se Židy a jejich strážemi vyráží. Kateřina nalezne odvahu a požádá Cohena o vykoupení celé její rodiny. Prolhanému důstojníkovi Bedřichovi Brenskemu, který má výměnu neboli získání co nejvíc peněž od důvěřivých Židů na starosti, se to velmi hodí jako záminka k zisku dalších peněz, takže vykoupení dávno mrtvých Horovitzových a příbuzných dalších Židů schvaluje. Před příjezdem k vysněnému cíli se však vlak otáčí zpět do mateřského tábora, protože úřady prý Kateřinu odmítly připsat na Cohenův pas, takže se musí vzít. Svatba probíhá ve vlaku u koncentračního tábora a obřad vede rabín Dajem z Lodže.
Opět probíhá cesta vlakem, tentokrát opravdu dojedou až před onu loď. Před výměnou mají napsat dopisy svým rodinám se žádostí o platbu další částky a s informací o velkorysosti německých úřadů. Rappaport-Lieben napsat odmítá, začne křičet (ví, co se ve skutečnosti odehrává v koncentračním táboře a uráží Německo) a stráže ho zastřelí. Bohužel ale výměna prý vázne ze strany úřadů Židů, takže je Brenske informuje, že musí nechat loď odplout, vrátit se do tábora na dezinfekci, aby pak mohli pokračovat do Švýcarska. V tu dobu – tak blízko lodi Německo, a přece tak daleko – už chápe i Kateřina Horovitzová, že je žádná spása nečeká, a pochopí nakonec i ostatní, když jsou v koncentračním táboře před „dezinfekcí“ donuceni svléct se. Kateřina odmítá, sebere jednomu vojákovi pušku, zastřelí ho a dalšího postřelí. Následně jsou všichni Židé včetně ní zastřeleni.
Hlavní myšlenky:
nelidské chování a krutost německých nacistů
život v koncentračním táboře (nelidské zacházení, strach ze smrti, bezmoc), naivita židovských zajatců (není možné uniknout před smrtí)
- rozdělení díla na části: 3 kapitoly
- vztah autora k dílu: er-forma
- řazení děje: chronologicky (retrospektivní vzpomínky)
- způsob uspořádání: novela
- poměr mezi řečí autorskou a řečí postav: převažuje řeč autorská
slovní zásoba: spisovný jazyk, německé a židovské výrazy, obecná čeština a vulgarismy (němečtí vojáci)
skladba: dlouhá souvětí, polovětné konstrukce, větné ekvivalenty
symbolika: Kateřina Horovitzová – Judit (postava ze Starého Zákona, která oklamala krásou Holoferna, velitele vojsk asyrského krále Nabukadnesara, který si chtěl podmanit židy, a uřízla mu hlavu)
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – děj knihy
Arnošt Lustig
Arnošt Lustig je prozaik, publicita a autor rozhlasových her (21. prosince 1926 Praha-Libeň – 26. února 2011 Praha[1]) byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.

Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě čp. 428 (dnes Sokolovská ulice) a po čase na Královské čp. 137. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald.
V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze.
Holokaust přežila jen jeho maminka a sestra[3], po příjezdu do Osvětimi v roce 1944 šel tatínek rovnou do plynu, protože měl brýle, a protože mu bylo 52 let. Jeho díla se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.
Po válce se oženil s Věrou Weislitzovou (1927–2009), která je autorkou básnické sbírky Dcera Olgy a Lea a knihy povídek Pes z Klagenfurtu.
„Ponížení je to nejhorší, čeho se může člověk od člověka dočkat. Ponížení, ač nejsem soudce ani moralista, pokládám téměř za rovnocené vraždě.“
Arnošt Lustig