Vzhledem k tomu, že jsem prokratsinovala a učení si nechala na poslední chvílí, nemám čas nic moc vymýšlet na blog. Proto Hamlet
Hamlet
William Shakespeare: Byl významný anglický dramatik, představitel alžbětinského dramatu a autor 37 her a 154 sonetů. Přesné datum jeho narození není známé, ovšem díky záznamům v matrice kostela Nejsvatější Trojice se ví, že byl pokřtěn 26. dubna 1564. Mnoho historiků se domnívalo, že se narodil o tři dny dříve, tedy 23. dubna 1564, proto se v tento den oficiálně slaví jeho narozeniny. Narodil se v anglickém městečku Stratford nad Avonou do rodiny úspěšného rukavičkáře. V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti: dceru Susann a dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet v jedenácti letech zemřel (je možné, že to poznamenalo Shakespearovu tvorbu, jméno Hamnet je podobné Hamletovi).
Mezi lety 1585 a 1592 mizí Shakespeare ze všech historických záznamů. Toto období je označováno jako tzv. „ztracená léta“.
Někdy kolem roku 1592 přijel do Londýna, kde v divadelní skupině Služebníci lorda komořího působil jako herec a dramatik. Po smrti královny Alžběty I. v roce 1603 získala společnost privilegium od krále Jakuba I. a přejmenovala se na Královskou společnost. Shakespeare byl natolik úspěšný, že se stal spolumajitelem známého londýnského divadla Globe Theatre.
Po dvaceti letech práce v Londýně se Shakespeare vrátil do rodného Stratfordu, kde v roce 1616 v dvaapadesáti letech umírá.
Shakespearovu tvorbu můžeme rozdělit do dvou období, jejichž předělem je rok 1600: 1. období – nese se plně v duchu renesance, dominují mu veselohry (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, atd…), historické hry s náměty z anglických a starověkých dějin (Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius Caesar, Titus Andronicus), ovšem vzniká tu i romantická tragédie Romeo a Julie. 2. období – nastává obrat v tvorbě, vytrácí se optimismus a přichází zklamání a pesimismus, s nímž se pojí Shakespearovi nejslavnější tragédie (Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra), na sklonku života přichází jakési smíření (Zimní pohádka, Bouře).
Kolem Shakespeara se dosud vznáší několik záhad. Stále existují jisté pochyby o jeho identitě a autorství. Některým lidem připadá nepravděpodobné, že by prostý člověk dokázal vytvořit takřka nesmrtelná díla, která jsou dodnes oblíbená. Někteří odborníci tvrdí, že Shakespeare musel být někdo ze staroanglické šlechty. Nejžhavějším kandidátem je hrabě Edward de Vere.
Charakteristika: Celý název díla zní Hamlet, kralevic dánský. Jedná se o renesanční tragickou divadelní hru o pěti dějstvích, která zachycuje dramatické rodinné a milostné problémy prince Hamleta. Shakespeare se inspiroval v kronikách. Jeho předlohou byla severská legenda o princi Amletovi sepsaná kronikářem jménem Saxo Grammaticus. Hamlet se dá vyložit jako jakási alegorie na tehdejší dobu, pro níž je charakteristická krize renesance a humanismu. Racionalita nesplnila očekávání. K řešení problémů mnohdy nejenže nepřispívala, ale mohla mu i bránit. Na druhou stranu právě rozum pomáhá Hamletovi odkrýt faleš a masku nového krále ( léčka s divadlem). Z této hry pochází jeden ze slavných citátů: „Být či nebýt – to je oč tu běží!“.
Téma: Pravda vždy vyjde najevo.
Motivy: Zrada, nenávist, pomsta, intriky, láska, lži, úvahy o smyslu života a lidské existence.
Děj: Dánský král zemřel za podivných okolností. Na hradbách hradu Elsinor se zjevuje jeho duch, který svému synovi Hamletovi prozradí, že ho zavraždil Hamletův strýc a králův bratr Claudius. Ten nalil královi během spánku do ucha jed a díky svatbě s královnou se z něj stal nový král Dánska. Hamlet chce svého otce pomstít a aby zmátl své okolí, předstírá šílenství. Aby se ujistil o vinně svého strýce, s pomocí kočovných herců zinscenuje divadelní představení, jehož děj přesně zobrazuje otcovu vraždu, čímž vyděsí Claudia. Důležitým momentem je smrt nejvyššího komořího a Claudiova přívržence Polonia, otce Hamletovi milované Ofélie. Hamlet ho náhodně zabije, když Polonius stojí za závěsem v ložnici královny a naslouchá. Claudius se chce Hamleta zbavit, proto ho posílá spolu s bývalými spolužáky do Anglie. Hamlet tuší léčku, zmocní se tajně dopisu, v němž se žádá o jeho smrt, a pozmění ho. Výsledkem je, že jsou zabiti jeho dva společníci, Claudiovi špehové. Hamlet se vrací do Anglie, kde se na hřbitově setkává se svým přítelem Horaciem a hrobníky, kteří právě vykopávají hrob pro Ofélii, jež se z nešťastné lásky k Hamletovi pomátla a utopila. V tu dobu se z Francie vrací Oféliin bratr Leartes, aby pomstil otcovu smrt, je však využit Claudiem. Dojde k souboji mezí ním a Hamletem. Ačkoliv se Hamletovi podaří zvítězit, je zraněn Leartovým otráveným rapírem a pomalu umírá. Před smrtí stihne zabít krále a je svědkem matčiny smrti, když vypije pohár otráveného vína původně určeného pro něj. V poslední chvíli také zabraňuje sebevraždě Horatia, neboť je jediným svědkem schopným objasnit celý tragický příběh.
Jazyk a styl:
- – psáno prózou (u prostých postav), i veršem (urozené postavy), spisovný jazyk
- – archaismy, přirovnání, řečnické otázky, přímá řeč
- – klasické divadelní uspořádání: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
- – dialogy, monology (Hamletovy filozofické)
- – cynické poznámky (hrobník při pohřbu Ofélie), sarkasmus
- – prolínají se filozofické úvahy o minulosti se soudy o každodenním životě, s dobovými narážkami
- – jde tam i o určitý patos a slovní hříčky
- – pojetí divadla jako zrcadla člověka a doby
- – vedle prvků tragických se tu vyskytují komické a satirické prvky (scéna u hrobu, ironie)
- – jazyk je velmi pestrý, přesto byl srozumitelný pro tehdejší publikum, jež tvořily i nevzdělané vrstvy
- – scénické poznámky
- – personifikace= zosobnění, připisování lidských vlastností neživým věcem (kosti servaly)
Tzv. shakespearovské drama, znaky:
- blankverse= nerýmovaný pětistopý jamb bez slok
- po vzoru antiky využívá chór (=sboru komentujícího děj) – prolog, posouvání děje
- zaměřuje se na pozemský život, ne na náboženská témata
- tragika vyplývá z konfliktu a nepříznivých podmínek
- nedodržuje antickou zásadu tří jednot: času, místa, děje
- zaměřuje se na témata, která jsou aktuální i dodnes (touha po moci, láska, …)
- jeho postavy mají kladné i záporné vlastnosti, žádná není čistě kladná či záporná → uvěřitelnost
- důležité postavení mají i ženy, které v rozporu s tehdejšími zvyklostmi bývají nezávislé a silné
- na jeviště smějí pouze muži
Kompozice: Chronologická.
Místo a prostředí děje: Dánský hrad Elsinor v 17. století.
Postavy: Hra se zaobírá převážně dvěma rodinnými kruhy: královským (Hamlet, královna Gertruda, Claudius, zesnulý král) a rodinnou Polonia (Polonius, Ofélie, Leartes) – s oběma je Hamlet spojen. Hamlet – rozpolcená osobnost, vystupují tu vlastně dva Hamletové: první šílený, vyžívající se ve slovních hříčkách, a druhý racionální a prahnoucí po pomstě; Claudius – personifikace upadajících morálních hodnot a zkaženosti, tragičnost jeho postavy je dána tím, že ačkoliv si je vědom svých hříchů, a dokonce prosí Boha o jejich odpuštění, vnitřně cítí klid bez jakýchkoli výčitek, což mu znemožňuje upřímnou lítost a tudíž i očištění od vin; královna Gertruda – vnitřně rozpolcená; Ofélie – jakési vnitřní zrcadlo Hamleta.
Literárně-historický kontext: Vrcholné období anglického divadla spadá do tzv. alžbětinské doby, která nese svůj název po anglické královně Alžbětě I.. Je tak označováno období nejen za vlády této královny, ale i jejích nástupců Jakuba I. a Karla I. . V této době herci, kteří dosud byli pouze kočovní, získali na vážnosti a pod patronát je přijímali urození lidé, některé i sama královna Alžběta I..
Docházelo ke vzniku profesionálních divadelních společností, které od roku 1576, kdy v Londýně vzniklo první stálé divadlo The Theatre, měly vlastní stálou scénu (do té doby se hrálo v kostelech, později na ulicích, návsích a náměstích, po hospodách, v lepším případě pak v zámcích, šlechtických a měšťanských domech nebo v londýnských právnických kolejích). Rok nato získal Londýn druhé divadlo The Curtain, v němž účinkovali i herci Shakespearovy skupiny Služebníci lorda komořího, než roku 1598 nebo 1599 přesídlili na jeviště nového divadla The Globe.
Atmosféra tehdejšího divadla se od současné dost lišila. Jedlo se, pilo a povídalo a kvůli absenci kulis záleželo jen na kvalitách díla a jeho autora a schopnostech herců zaujmout diváky, kteří svou nelibost vyjadřovali nejen pískáním, křikem a dupáním, ale nezřídka i „odstřelováním“ herců čímkoliv, co bylo zrovna po ruce. Navíc v okolí divadel panovala silná zábavní konkurence tzv. krvavých tragédií, které vznikly ze středověkých mirákulí (životy a činy světců) a které si libovaly v krvavých vraždách, mučeních, intrikách a mstách, oblíbených veřejných poprav, zápasů v medvědích arénách, prostituce, takže nebylo jednoduché získat na svou stranu lidové publikum.
Současníci: John Heywood (Hra o lásce), Thomas Kyd (Španělská komedie), John Lyly, John Fletcher (Věrná pastýřka), Thomas Midleton (Hra v šachy), Christopher Marlowe, George Peele.
Vliv díla: Hamlet přímo či nepřímo ovlivnil tvorbu světových i českých autorů. Mimo jiné například Karla Čapka (Apokryfy), Holana (Noc s Hamletem), E. F. Buriana (Hamlet III., kralevic dánský anebo Být či nebýt čili Trůny dobré na dřevo, hra má podtitul Výpravná komedie s jedním duchem a mnoha mrtvolami).
Postava Hamleta je chápána jako jedna ze Shakespearových nejsložitějších postav a jeho charakter se dá chápat mnoha způsoby.
Hra se dočkala několika zfilmování. Filmové zpracování z roku 1984 dokonce získalo čtyři Oscary.
Rozbor díla: Hamlet (W. Shakespeare)
Mluvící hlavy FF UK k maturitě. Hovoří Martin Hilský z ÚALK FF UK.
Mluvící hlavy FF je projekt, v němž profesoři Filozofické fakulty Univerzity Karlovy odpovídají na maturitní otázky. Jsou určeny nejen maturantům, ale i studentům jiných vysokých škol či zájemcům z řad široké veřejnosti, kteří si chtějí rozšířit znalosti z oblasti humanitních věd.
