Epos o Gilgamešovi
autor: ?
překlad: Luboš Matouš
doba a místo děje: Neznámá doba (před Kristem); Starověká Mezopotámie, Uruk a jeho okolí
námět: Oslava Gilgameše, otázka nesmrtelnosti, života; lidské vztahy a existence (biblické, potopa světa)
charakteristika hlavních postav:
Gilgameš: Urucký král, 2/3 bůh (matka) a 1/3 člověk (otec) – je zadobře s bohy. Krutý, silný, odvážný, rozumný, chytrý. Má pevnou vůli. Změní ho Enkidu – je přátelský, odvážnější, silnější a zranitelnější. Ovlivněn Uršanabim – pozná pravou nesmrtelnost, zmoudří.
Enkidu: Divoch stvořen bohyní Auru, aby zkrotil Gilgameše. Žil na stepi, vypadal a choval se jako zvířata a jedl s nimi. Zkrotila ho Šamchat – stává se rozumným člověkem. Silný jako Gilgameš. Na cestách se ho snaží odradit od nebezpečí. Je potrestán smrtí na lůžku, za kterou vůbec není rád.
Utanapištim: Za zásluhu, že zachránil část lidstva před potopou světa, ho bohové učinili nesmrtelným. Život ho už nebaví – je to znuděný stařec, který neoplývá nadšením z nesmrtelnosti.
Uršanabi: převozník, moudrý. Nejvíce ovlivnil Gilgameše.
bohové:
Ištar, bohyně lásky. Je přelétavá, mstivá
Šamaš, bůh slunce. Moudrý, vážený, pomáhá Gilgamešovi,
Anu, otec Ištar.
stručný děj:
Gilgameš, z větší části bůh než člověk (viz char.) vládne krutě městu Uruku, obehnaného hradbami, které jsou nuceni stavět zdejší muži. Jejich ženy a dcery je ani nevidí, a obrátí se tedy k bohům. Ti vyslyší jejich prosby a stvoří muže silného a odvážného jako Gilgameš – Enkidua. O tomto muži, který žije se zvířaty a ničí mu pasti, se od lovce dozví i urucký král. Na jeho radu lovec na step přivede nevěstku Šamchatu, která Enkudua zvábí a odcizí tak od zvířat. Enkidu ale zmoudří vydá se do Uruku, aby se s Gilgamešem utkal. V boji Gilgameš podlehne pozná, že Enkidu je mu jediný podobný. Stanou se dobrými přáteli. Král se rozhodne zničit Chumbabu, zlo v cedrovém lese.
Přestože ani Enkidu, starší a matka Ninsun nesouhlasí (ta vyprosí od Šamaše požehnání), Gilgameš a Enkidu se těžce ozbrojeni vydají na cestu, která jim trvá mnohem méně než normálním smrtelníkům. Cestou se Gilgamešovi zdá pět prorockých snů, vykládajících vítězství. A tak se i stane: s Šamašovou pomocí Chumbabu porazí. Gilgameš ho nechce zabít, ale na Enkiduovo naléhání je mu sťata hlava. Po tom, co v lese vykácí cedry, se vrátí do Uruku, Gilgameš umyt a upraven. Královy krásy si všimne i Ištar, přelétavá bohyně lásky, a vyzve ho, aby si ji vzal. Gilgameš, který ví, jak dopadli ostatní nápadníci, ji odmítne. Rozhněvaná Ištar přinutí otce Ana, aby na Gilgameše a jeho přítele poslal nebeského býka. Ti ho však porazí a rozvášněný Enkidu vmete Ištaře býčí kýtu do tváře. Po náležité hostině se zdá Enkiduovi sen: bohové rozhodli, že za nerozvážné činy musí jeden z nich zemřít. Vybrán je Enkidu, neboť Gilgameš musí žít. A Enkidua upoutá na lůžko nemoc.
On takto nechce zemřít a zpočátku vše proklíná, až Šamaš dokáže, že kletby změní v požehnání. Jedenáct dní umírá na nemoc, která je silnější než on, až dvanáctého dne zemře. Gilgameš ho dlouho oplakává, přítelova smrt jím otřásla. Začne se bát smrti a vydá se hledat nesmrtelnost. Po dlouhé cestě, kdy přejde horské soutěsky střežené škorpióny – lidmi, najde na radu šenkýřky Uršanabiho, lodivoda, který jediný by ho mohl převést přes vody smrti za Uta-pištimem, jediným člověkem, který se stal nesmrtelný. Ačkoli Gilgameš rozbije kamenné sošky, podaří se jim přes vody přeplout. Uta-napištim ale i přesto, co musel Gilgameš prodělat, mu nechce pomoci. Řeken mu je příběh o potopě a že se prý stane nesmrtelným, když vydrží vzhůru 6 dní a 7 nocí. Gilgameš ovšem hned usne. Jen na prosby manželky mu Uta-napištim prozradí tajemství rostliny, která mu přinese věčné mládí. Gilgameš ji získá, ale po cestě zpět ji sežere had. Uršanabi mu ulehčí zklamání, že mu vysvětlí podstatu nesmrtelnosti: hradby obepínající Uruk budo gilgameše připomínat po staletí…
(V XII. Tabulce se živý Enkidu vydává pro Giglamešovy paličky a bubínek, které mu tam spadly. Ale protože neposlechne jeho rady, zůstane v podsvětí. Když ho Gilgameš vyvolá jako ducha, Enkidu mu líčí hrůzy podsvětí.)
hlavní myšlenky: Nesmrtelnost nespočívá ve věčném životě, ale v díle, které po sobě člověk zanechá. Poznání smyslu života – v dobrém i špatném. Oslava přátelství a jedinečnosti Gilgameše.
- rozdělení díla na části: 12 tabulek, které se skládají z kolumn.
- dějová linie: Jedna hl. hrdiny se vsuvkou o potopě světa.
- spojení děje s hlavní postavou: Gilgameš prožívá, občas vypráví.
- vztah autora k dílu: Stojí nad ním, nepromlouvá.
- řazení děje: chronologicky
- způsob uspořádání: vyprávění
- poměr mezi řečí autorskou a řečí postav: Převažuje dialog
- využití slohových postupů: vyprávěcí, popisný, výkladový, informační
slovní zásoba: spisovná slova, archaismy, knižní a básnická sl.
skladba: Převažují souvětí. Věty hlavně oznamovací, zvolací, rozkazovací.
Starověká mezopotámská lit., poezie
Jedná se o nejstarší dílo zapsáné do hliněné tabulky
Nejstarším dochovaným literárním dílem je Epos o Gilgamešovi . Byl složen téměř před 4 000 lety ve starověké Mezopotámii (zhruba odpovídá tomu, kde je nyní Irák a východní Sýrie). Nikdo neví, kdo to napsal nebo proč nebo pro jaké čtenáře nebo diváky to bylo určeno. Je zachována na hliněných tabulkách v nejstarší známé abecedě, které se říká klínové písmo, protože zákoníci, kteří ji napsali, tvořili písmena tak, že ve vlhké hlíně s kousky rákosu vytvořili klínovité (klínovité) důlky.
Po staletí bylo tajemství, jak číst klínové písmo, ztraceno. Poté, v 70. letech 19. století, samouk, dělnický Londýňan jménem George Smith, který studoval hliněné tablety v Britském muzeu, prolomil kód a vynesl Epos o Gilgamešovi na světlo.
